Janda, česká naděje pro olympijské hry v Turíně, skočil ve svém prvním závodě SP po
triumfu na Turné o sedm metrů méně než nejlepší Andreas Kofler z Rakouska.

Největší Jandův rival a spoluvítěz Turné Janne Ahonen dopadl na značku 132,5 m.
 
Čtyřiatřicáté místo obsadil Matura díky pokusu 121 metrů. Sedlák, jenž se ve čtvrtek dozvěděl o nominaci do Turína místo operovaného Antonína Hájka, skočil stejně a horší stylové známky ho odsunuly na 39. místo. Mazoch byl jednačtyřicátý za výkon 119,5 m.
 
Kvalifikace se nezúčastnili jen Norové Roar Ljökelsöy a Björn Einar Romören, kteří jako jedni z mála ze světové špičky absolvovali po leteckém MS i závody v Japonsku. V Sapporu si
minulý víkend připsali každý po jednom vítězství.

V Zakopaném jsou na programu tradičně dva závody, ten sobotní pod umělým osvětlením.

Česká reprezentantka Ivana Hudziecová v krátkém programu obsadila šestadvacátou příčku a do dnešních volných jízd nepostoupila.

Slucká potvrdila roli favoritky a deklasovala všechny evropské soupeřky rozdílem třídy.

Do volné jízdy zařadila dvě kombinace a jednu trojkombinaci, a když k tomu přidala výborné provedení ostatních prvků, získala za druhou část soutěže o deset
bodů více než druhá Sokolovová.

Jediného drobného zaváhání se dopustila při trojitém flipu, kdy neudržela energii na uzdě a dotkla se rukou ledu.

Přesto se šestadvacetiletá závodnice posedmé v kariéře radovala z evropského titulu a překonala legendární Němku Katarinu Wittovou i Norku Sonju Henievou.

Sokolovové životní výkon ve volné jízdě stačil jen na stříbrnou pozici. Vicemistryně světa z roku 2003 na úvod volné jízdy zabojovala a těsně u mantinelu dokončila trojkombinaci.

Naprosto čistě předvedla i všechny ostatní naplánované skokové prvky a celkovým ziskem 177,81 bodu o více než dvanáct bodů překonala své dosavadní osobní maximum v novém systému bodování. Po loňském pátém místě se tak na evropské scéně vrátila na stupně vítězů.

Bronzová medailistka z loňského mistrovství světa Kostnerová do volné jízdy vstoupila výborně provedenou kombinací trojitého flipa a trojitého toeloopa a bez zaváhání předváděla i další náročné prvky.

Další kombinaci si dovolila zařadit až do třetí minuty jízdy, což jí přineslo bonifikaci od rozhodčích, ale vzápětí upadla při pokusu o sólový trojitý salchow.

Díky lepší volné jízdě se však dostala před šestnáctiletou Gruzínku Elene Gedevanišviliovou i Švýcarku Sarah Meierovou a získala první evropskou medaili.

Navková a Kostomaro vedou soutěž tanečních párů

Největší favorité Taťjana Navková a Roman Kostomarov už na mistrovství Evropy vedou soutěž tanečních párů. Mistři světa i Evropy z posledních dvou let ve francouzském Lyonu vyhráli dnešní originální tance a posunuli se ze třetího místa do čela soutěže.

Čeští krasobruslaři Kamila Hájková a David Vincour obsadili v originálním tanci dvacátou příčku a celkově klesli o jedno místo na devatenácté. Mají přitom shodný bodový zisk jako osmnáctí Italové Alessia Aureliová a Andrea Vaturi.

V součtu bodového hodnocení z povinného a originálního tance získali vedoucí ruští reprezentanti o 1,39 bodu více než Ukrajinci Jelena Grušinová a Ruslan Gončarov, kteří po povinném tanci vedli. Třetí příčka před pátečním vyvrcholením soutěže patří litevskému páru Margareta Drobiazková, Povilas Vanagas. 

Ženy:
1. Slucká 193,24 b., 2. Sokolovová (obě Rus.) 177,81, 3. Kostnerová (It.) 172,45, 4. Meierová (Švýc.) 167,17, 5. Gedevanišviliová (Gruz.) 153,27, 6. Korpiová (Fin.) 146,37, ...26. Hudziecová (ČR) 33,62 - vyřazena v krátkém programu.
Taneční páry - po originálním tanci:
1. Navková, Kostomarov (Rus.) 99,00, 2. Grušinová, Gončarov (Ukr.) 97,61, 2. Drobiazková, Vanagas (Lit.) 95,29, 4. Delobelová, Schoenfelder (Fr.) 94,68, 5. Chaitová, Sachnovski (Izr.) 91,82, 6. Domninová, Šabalin (Rus.) 86,00, ...19. Hájková, Vincour (ČR) 60,01.

Večer předtím prožil ve volné jízdě okamžik hrůzy při odpíchnutém lasu. "V momentě, kdy jsem Olgu zvedal, jsme o sebe cinkli bruslemi. Tím se mi dostala mimo těžiště a dál už to bylo neovladatelné."

Jeho partnerka padla z dvoumetrové výšky obličejem na led, neuvěřitelně zkroutila krk. "Mohla si zlomit vaz. Nebo mít těžký otřes mozku," tvrdil René Novotný, mistr světa z roku 1995.

Štefl vyprávěl: "Nejdřív jsem byl zděšený. Pak Olga vstala a já se uklidňoval: Nebude to tak hrozné."

Prokuronovová zprvu mlčela, nebyla schopná slova.

Česká výprava nemá s sebou v Lyonu vlastního lékaře, šestnáctiletou dívku tedy nejprve prohmatal lékař Ukrajinců. Teprve potom ji sanitka odvezla do nemocnice. "Byl to takový Kocourkov."

Ale ani zabezpečení páru před šampionátem nebylo prvotřídní.

"Odjeli s vypůjčeným kostýmem. Vše táhnou finančně skoro sami, přitom jsou to oba studenti. Svaz jim téměř nepomůže," podotkla Radka Kovaříková, partnerka Novotného.

Za týden chce Prokuronovová opět trénovat. "Je to tvrdá, nerozmazlená holka. Dokáže to. Pády patří ke dvojicím," říká Štefl.

V Bischofshofenu se odehrála největší skokanská detektivka, jakou kdy svět zažil.

Tak popsal německý deník Bild páteční vyvrcholení Turné čtyř můstků, po němž prestižní soutěž poprvé ve své historii měla dva vítěze - Čecha Jakuba Jandu a Fina Janneho Ahonena. "Chaos při finále Turné," nadepsal však článek bulvární list.

Konstatoval, že podobně jako komentátoři České televize také jejich kolega z televizní stanice RTL i místní hlasatel oznámili nejprve jako jediného vítěze Jandu. "Pak to ale bylo docela jinak," napsal list. Bitvu o celkové prvenství označil za úchvatnou. A nerozhodný výsledek? "Šílené..." uzavřel Bild.

Nejistotu kolem konečných výsledků a čekání na definitivní ortel popsala i německá agentura DPA. "Drama okamžiku na moment Jakuba Jandu a Janneho Ahonena umlčelo. Podání ruky, krátké objetí - víc ze sebe oba vítězové nedostali. Až když bok po boku vystoupili na stupně vítězů, dostaly se ke slovu emoce a radost
vytryskla na povrch," napsala DPA.

Historický závod, v němž vedle premiérového triumfu dvou skokanů navíc Ahonen vyrovnal čtvrtým vítězstvím dosavadní rekord Němce Jense Weissfloga a Janda po 35 letech navázal na triumf Jiřího Rašky, všeobecně nadchl. "Turné na Tři krále skončilo
senzačním finále," napsal rakouský Kurier.

Ve stínu fantastického duelu o titul si tisk v obou pořadatelských zemích Turné povzdechl nad tristní bilancí domácích skokanů. Rakušané zaznamenali nejhorší výsledek za posledních 22 let, Němci za čtrnáct. "Němečtí skokané věnovali (vítězné dvojici) potlesk a pak si zabalili kufry plné problémů," napsala DPA.

Slovinský trenér českých skokanů vítr pozorně sledoval a věděl, že Ahonenovi fouklo ve finále zepředu, což skokanovi pomůže, zatímco Jandovi zezadu, což závodníka tlačí k zemi.

Poslední Jandův skok v Bischofshofenu měl trošku pozdní odraz, ale velká chyba to podle trenéra nebyla.

"Je to normální, člověk je více nervózní," řekl Bajc. Psychika hrála velkou roli a Janda s nervozitou hodně bojoval. "Nebyl to kvůli tomu ten starý Janda, na kterého jsme zvyklí při normálních závodech," řekl Bajc.

Realizační tým se snažil Jandu co nejvíce odpoutat od myšlenek, že může celkově vyhrát. Uklidnit závodníka, to byl nejtěžší úkol.

"Říkali jsme mu, aby se soustředil na techniku a sám na sebe a nevšímal si zbytečně okolí," uvedl Bajc. Měl radost, že to jeho svěřenec víceméně dokázal. "Ukázal, že v tvrdých situacích umí kontrolovat sám sebe," doplnil.

Janda s Ahonenem se podělili o vítězství v Turné, ale ve Světovém poháru je Janda o více než sto bodů vpředu.

"Z tohoto pohledu je Jandys lepší," řekl Bajc.

Příští týden se koná mistrovství světa v letech, kam by měl Janda jet, ale pak vynechá SP v Japonsku.

"Potřebuje doplnit baterky, udělat kondiční vložku a jeden trénink v klidu, aby se zase srovnal," řekl Bajc.

S blížící se olympiádou v Turíně se bude vedle možného triumfu v seriálu SP stále více hovořit o šancích Jandy na stupně vítězů pod pěti kruhy. Bajc se toho trochu obává.

"Chcete, aby vyhrál vše. To je náročné a já jako trenér mezi tím jezdím slalom. S Jandysem musíme komunikovat a dohodnout se, co bude chtít a jak to bude zvládat," řekl.

Bajc věří na základě svých trenérských zkušeností, že si Janda udrží formu po zbytek sezony. "To nění otázka chvilky, ale je to proces, který spolu procházíme. Myslím, že když skáče takhle dobře, tak neuděláme velkou chybu, co se týče formy," ujistil Bajc.

Na dva a půl dne teď dostane reprezentace včetně Jandy volno. V pondělí večer se ale všichni vrátí do Bischofshofenu, kde budou od úterý trénovat na MS v letech. "Jandys musí zkusit tvrdší lyže a je potřeba se zase dostat do rytmu," vysvětlil Bajc.

Pod můstkem jste potkali člověka trochu nahrbeného, jako by na zádech vláčel nějakou vinu, navenek bez jiskry.

Vyzáblý bledý obličej, uhýbavý pohled, v očích rozpačitost, nejistota, když ne rovnou bázlivost. Nebylo těžké vytušit, jaké myšlenky se mu honí pod přilbou: zase to zkazíš, nemáš na to...

Teď tu stojí vyrovnaný muž. Do tváře se mu ostře zařízl sebejistý výraz. Stal se zázrak? Vypadá to tak. Sedmadvacetiletý český skokan na lyžích teď na Turné čtyř můstků ohromoval sportovní svět. Po mnohaletém mátoření českého týmu, u kterého se trenéři střídali jako klobouky na věšáku, se to zdá neuvěřitelné.

Takový vzestup nečekal nikdo, doufali jen někteří.

Před dvěma lety přijel otec Milan Janda na jeden ze závodů Světového poháru. V ten den nikdo z českých závodníků nepostoupil z kvalifikace do závodu mezi padesát nejlepších. Další ostuda českého skoku. Kde je trenér? ptal se Janda závodníků. Nevíme. Není. Tak dost, řekl si. Pojedeme po svém, nebo toho necháme!

Na jaře 2004 se rozjeli syn s otcem do Slovinska za trenérem Davidem Jiroutkem, který tam působil.

„Jiroutek přišel s něčím, co já v životě neviděl,“ dušuje se Janda syn. Je to výrobní tajemství. Jiné posilování, odlišná dynamika, jakoby objevení nových svalů.

I když Slovinec Vasja Bajc, všeobecně uznávaný spasitel, nastoupil k týmu v září 2004, ještě při mistrovství světa v Oberstdorfu 2005 se psalo, že Jandovým osobním trenérem je David Jiroutek. Bylo kolem toho na lyžařském svazu hodně zlé krve.

Davida Jiroutka pokládá Janda vedle manažera Františka Ježe za svého nejlepšího přítele a rádce. Pokud možno se od obou nehne. Po Bajcově příchodu k žádné technické revoluci nedošlo. Skákalo se tak jako předtím. A testy reprezentantů jsou po osm let stejné, což ostatně Janda dosvědčuje.

A on sám? Neuměl snad skákat před Bajcovým příchodem? Uměl, ale byl labilní, nervní, nespolehlivý.

Tohle se za velkého mága Bajce změnilo.

Bajc vytvořil dosud nepoznané klima. Díky svým stykům s výrobci měli konečně i čeští skokani lyže, boty, kombinézy, vše srovnatelné se světovou špičkou. „Potíže? Tím si nezapleveluj hlavu, říkal mi,“ vzpomíná Janda. Trenér zvedl telefon a věc vyřídil. Na lyžařském svazu si dal podmínky: To a to chci, když ne, tak nazdar!

„Tohle se nikdy předtím nepovedlo,“ říká jeden z mnoha předchozích trenérů Jiří Raška. „To by žádný český trenér nedokázal. Ty ses zbláznil, řekli by mu na svazu.“ Bajc vnesl do týmu pohodu a klid. Janda má k němu respekt. Nedůvěra se vytratila. Pojednou zvládal v závodě to nejdůležitější, totiž onen zdánlivě jednoduchý pohyb -odraz na hraně stolu. Ve dvou třech setinových zlomcích vteřiny se odrazit přesně a dynamicky. Ne šlápnout do prázdna.

Měl vyhráno.

Janda létá v extrémním stylu, leží mezi lyžemi, má je až za ušima. Neusiloval o něj, měkké kotníky mu to dovolují. Už to není plachý mladík, dokáže zažertovat i jako playboy: „Ale od kotníků nahoru měkkej nejsem!“ Měří 178 centimetrů, a tak může mít lyže 260 centimetrů dlouhé. K tomu však musí vážit s kombinézou a botami nejméně 63 kilogramů.

Sport? Ne, leda tanec

V osmi letech měl malý Kuba za kamaráda Zbyňka Krompolce, tehdy už nadějného skokana. Ten ho dotáhl k můstku. Tenkrát rostla ve Frenštátě nadějná generace, ale sportovně přežil pouze Janda.

Nikdy nebyl přirozený talent. Zachovala se kazeta z doby jeho skokanského dospívání.

„Jak on tam skákal, to byla hrůza,“ říká otec Janda. Pamatuje si i na jeden titulek v nějakých regionálních novinách: Přijede Janda, nebudeme poslední!

Rostl jaksi těžce, nesahal si na opravdovou sportovní slávu. Ale byl zavilý. Zůstal urputný. „To byly vlastnosti celé rodiny,“ říká Milan Janda senior.

V deseti letech jej při hře na slepou bábu koplo jedno děvče pod levé oko. Roztříštilo mu očnici. „Vsadili mu plastovou lasturu, jenže na postiženém oku zůstalo dvojí vidění,“ vzpomíná otec Janda.

Skákat? Zcela vyloučeno! Lékařský ortel byl tvrdý. A jiný sport? Když, tak jedině tanec. Až jeden ze specialistů na pražské klinice připustil: Na malé můstky může. A pak řekl: „Mistr světa z něho nikdy nebude a on toho stejně nechá.“ Dvojí vidění Jandovi zůstalo v polovině levého oka. „Proto také při odrazu svírá silueta přílby s tělem jiný úhel, má jinak skloněnou hlavu než ostatní,“ říká Janda senior.

Chladní šampioni

Jeho syn drží své emoce na uzdě, šetří emotivními gesty. Po úspěchu je jeho úsměv zdrženlivý, jásot nijaký (sotva zvedne lyže), radost téměř nulová.

Na Turné čtyř můstků porážel jen málokdy porazitelného - Fina Janne Ahonena. Skokana s kamennou tváří, zmrzlým úsměvem a studeným leskem v očích.

Jsou si podobní. Řekněme rovnou, že Janda je český Ahonen. Na dně burácejících kotlů stojí po vítězstvích jako šampioni jaksi nepřístupní. Nehodlají mrhat city k potěšení davu a k radosti médií. Melírované vlasy změkčují Jandův výraz, možná na popud přítelkyně Lucky.

Žádnou slávu si nepřipouštějí, i když právě Janda na ni musel dlouho čekat. Provokující otázky chladně odráží. Jen si poslechněte, co odpovídá v posledních měsících.

Cítíte se jako favorit? „Cítím se jako normální skokan, jen mám víc štěstí.“ Vyhráváte na všech můstcích... „Já to nevnímám. Minulé závody jsou za mnou. Zítra může být všechno jinak.“ Jak se těšíte na olympiádu? „O olympiádě budu mluvit až po olympiádě. Nechci si naběhnout.“ Jak se cítíte po vítězství? „Necítím žádné emoce.“

Všechny nás těší, že jste vedoucím mužem Světového poháru. „Nevnímám, že jsem ve žlutém.“ Janda žije přítomností a budoucnosti jako by se bál. Jednou v rozhovoru řekl, že skokanský sport je prase. Přestane vám to jít a nic s tím nenaděláte. Možná, že podvědomě prožívá celou tu story Němce Martina Schmitta, kdysi nejlepšího na světě.

Před pěti lety šokoval podobně strmým vzestupem, prý objevil tajemství letu vzduchem. Trenér Reinhard Hess už nemohl slova hrdina nebo hvězda slyšet. „Etika sportu mizí, hrdinové bývají vzýváni do nebes, pak jsou přibiti na kříž,“ prohlásil. Schmitt je už odepsaný. Vyhořel.

Dnes vydělám na kuchyň

S přítelkyní Luckou, o sedm let mladší, chodí Jakub už pět let. Bylo jí patnáct, když se poznali. Koupili starší byt, otec pomáhal renovovat. Přemýšlejí, že si pořídí dům. Dřív žil Janda od výplaty k výplatě, zbývalo mu málo. To se změnilo. Z finského Kuusama, kde nedávno skákal Světový pohár, psal mobilem zprávu pro Lucku, že se bude snažit, aby vydělal na kuchyň.

Své příjmy už počítá na miliony. Za jedno vítězství na Turné bral kolem půl milionu korun, takže má za jediné vystoupení víc než Lucie Bílá. Stal se postavou na celostránkových novinových inzerátech prestižní zahraniční firmy.

Říká o sobě, že je nejtvrdohlavější člověk na světě. Zdá se, že jeho zázračná cesta z nicoty to dosvědčuje. Skáče s jasnou hlavou, je v pohodě. Janda ztělesňuje velkou tajemnost skoku na lyžích. Z ubíjejících pochyb a chudoby dolétl k sebejistotě a slávě milionáře.

Janda navázal na triumf Františka Ježe v Bischofshofenu v roce 1990. Po německé části prestižního seriálu patří Jandovi druhé místo se ztrátou necelých šesti bodů na loňského vítěze Ahonena.

Cestu k šestému prvenství v závodu Světového poháru v kariéře zahájil český favorit nejdelším skokem dne 125 metrů.

"Pocity mám samozřejmě krásné, ale byly to velké nervy," řekl Janda v rozhovoru pro Český rozhlas. Na věži nesledoval, jak skáčí soupeři. "Když jsem dopadl, tak jsem myslel, že to nevyjde, že to je málo,"

Ve finálovém pokusu se Janda nevyvaroval chyb. Po dopadu skokan jen lehce pohnul nespokojeně hlavou. "Byl jsem trošku rychlejší za hranou a šel moc rychle do lyží," řekl Janda.

Více než minutu rozhodčí Jandu i diváky napínali. Když konečně oznámili jeho triumf, chodil s lyžemi okolo stadionu, trenér Vasja Bajc radostí skákal do vzduchu a mával rukama.

"Naštěstí to vyšlo," řekl Janda po své páté výhře v sezoně, díky které vede Světový pohár s náskokem 97 bodů před obhájcem prvenství Ahonenem. Ten vyhrál úvodník v Oberstdorfu a dnes svému přemožiteli uznale zatleskal.

V Garmisch-Partenkirchenu se český skokan radoval z výhry poprvé po dvaceti letech. V roce 1986 zde vyhrál Pavel Ploc.

Janda za dnešní triumf inkasoval 30.000 švýcarských franků (téměř 560 tisíc korun) a s celkovým ziskem 134.000 franků vévodí finančnímu žebříčku sezony.

Další čeští skokani nepostoupili do druhého kola. Antonín Hájek skočil 112 metrů a obsadil 32. místo.

V souboji s Japoncem Takanobuem Okabem prohrál osmnáctiletý skokan o 4,5 metru a deset bodů. Jan Matura skončil na 41. místě. S výkonem 107,5 metru neměl v duelu proti Ahonenovi šanci.

Skokani se nyní na Turné čtyř můstků přesunou do Rakouska. Soutěž bude pokračovat ve středu 4. ledna v Innsbrucku.

V polovině Turné patří Jandovi druhé místo. "Ještě jsou před námi dva závody a pořadí se může promíchat," uvedl dvojnásobný medailista z mistrovství světa.

Výsledky:
1. Janda (ČR) 264,7 b. (125+121,5 m), 2. Ahonen 262,2 (122,5+124), 3. M. Hautamäki (oba Fin.) 260,3 (123+120,5), 4. Küttel (Švýc.) 259,8 (122,5+121), 5. Ljökelsöy (Nor.) 249,8 (120+118,5), 6. Kofler (Rak.) 248,9 (124,5+116), 7. Uhrmann (Něm.) 246,6 (122+117,5), 8. Ammann (Švýc.) 242,9 (120,5+117,5), 9. Späth (Něm.) 240,8 (117+119), 10. Okabe (Jap.) 238,6 (116,5+118), ...32. Hájek 107,6 (112), 41. Matura (oba ČR) 99,0 (107,5).
Průběžné pořadí Turné po dvou závodech:
1. Ahonen 533,1 b., 2. Janda 527,3, 3. M. Hautamäki 518,3, 4. Ljökelsöy 518,2, 5. Okabe 499,4, 6. Uhrmann 491,0, ...38. Hájek 187,9, 40. Matura 183,1.
Průběžné pořadí SP (po 9 závodech):
1. Janda 712 b., 2. Ahonen 615, 3. Küttel 491, 4. Uhrmann 432, 5. Ljökelsöy 305, 6. Widhölzl (Rak.) 294, ...29. Matura 55, 50. Hájek 4, 53. Sedlák (ČR) 1.

Jakub Janda napodobil triumfem olympijského vítěze Jiřího Rašku, jenž klání na rakousko-německých můstcích vyhrál v roce 1971.

Dva vítěze zná Turné premiérově za 54 ročníků. O další rekordní zápis se postaral Ahonen, jenž triumfoval po letech 1999, 2003 a 2005 celkově počtvrté, čímž vyrovnal maximum slavného německého skokana Jense Weissfloga. 

"To pro mě znamená hodně," přiznal osmadvacetiletý finský skokan. "Nemám slov. Vždyť  Jens je jeden z nejlepších skokanů historie."

Jak se vyvíjela cesta ke dvěma vítězům?

Po prvním kole byl Jakub Janda ve výhodnější pozici. V k. o. souboji s Janne Ahonenem předvedl skvělých 141 metrů. Do stejné vzdálenosti sice dolétl i Fin, ale dostal méně bodů: Janda 147,3 bodů a Ahonen 146,3.

Ve druhém kole se zaskvěl Ahonen - nejdelším skokem dne 141,5 m se dostal do čela a dlouho čekal na bodové ohodnocení výkonu 139 metrů českého skokana.

Jandu nakonec v posledním závodě Turné čtyř můstků těsně zdolal - ale rozdíl pouhých dvou bodů znamenal, že organizátoři prestižního skokanského seriálu poprvé v historii vyhlásili dva vítěze: Jandu i Ahonena.

Český svěřenec Vasji Bajce měl totiž před posledním závodem letošního Turné na Fina náskok dvou bodů...

"Byl jsem před závodem trochu nervózní. Bylo to šílené," připustil Ahonen.

"Je fér, že jsme oba vítězi," dodal Janda.

Organizátorům tak přibyla nová starost: Reglement Turné počítal jen s jedním vítězem, jenž za triumf získá Nissan X-Trail. Podle posledních informací však dodá
automobilka vozy dva.

Třetí skončil dnes i celkově Nor Roar Ljökelsöy.

V druhém kole na můstku Paula Ausserleitnera se představil i Jan Matura, který v k. o. souboji porazil francouzského skokana Davida Lazzaroniho - a celkově skončil třicátý.

Třetí český zástupce Antonín Hájek v duelu s Thomasem Morgensternem z Rakouska neuspěl, byl třiačtyřicátý.

Výsledky:
1. Ahonen (Fin.) 293 b. (141+141,5 m), 2. Janda (ČR) 291 (141+139), 3. Ljökelsöy (Nor.) 282 (137+138), 4. Küttel (Švýc.) 277,7 (137+137), 5. Romören (Nor.) 265,8 (134+134,5), 6. Okabe (Jap.) 264,6 (135,5+131,5), 7. Herr (Něm.) 262 (132+135,5), 8. Morgenstern 257,6 (132+130), 9. Widhölzl 256,6 (132,5+132), 10. Kofler (všichni Rak.) 255,9 (129+134), ...30. Matura 221,2 (126+120,5), 43. Hájek (oba ČR) 102,9 (120,5).

Konečné pořadí Turné:
1. Ahonen a Janda oba 1081,5, 3. Ljökelsöy 1057,1, 4. Küttel 1022,9, 5. Hautamäki 1018,0, 6. Okabe 1017,8, ...32. Hájek 500,5, 44. Matura 298,9.

Pořadí SP (po 11 z 22 závodů):
1. Janda 872, 2. Ahonen 755, 3. Küttel 577, 4. Uhrmann (Něm.) 461, 5. Ljökelsöy 410, 6. Bystöl (Nor.) 358.  

Janda versus Ahonen v závodech Turné čtyř můstků 2005/2006

Snad všech deset tisíc obyvatel Frenštátu se včera zajímalo o výsledky posledního závodu slavného skokanského seriálu v Bischofshofenu. Saky bar u náměstí bouřil.

"Jandys, pojď!" volali lidé, když se Jakub Janda spouštěl z můstku. Dívky zatínaly pěsti, muži zvedali vítězně ruce nad hlavu. "Jóóó!" křičeli.

"Věřím, že vyhraje," řekl skokan Jan Mazoch, který část Turné absolvoval s Jandou. Na skoky by si ale nikdy nevsadil. "Nevíte, jak foukne vítr, žádný favorit nemá nic jistého."

Lidé ve Frenštátě ale hojně chodili do sázkových kanceláří. "Bylo jich tady víc než obvykle," uvedla Dagmar Pustková ze sázkové kanceláře Chance, která sousedí se Saky barem.

Na koho sázeli? "No přece na Jandu," usmála se.

A na Ahonena? "To jen výjimečně."

Největší nervozita ovládla byt šéfa místního skokanského klubu Jiřího Kryškeho. Kromě něj a manželky v něm sledovala televizní přenos maminka úspěšného skokana Jana Jandová a babička Ludmila Pospěchová. Během druhého kola se přidal i pětiletý synovec Benedikt.

"Jeden ze závodů jsem sledovala přímo na místě, tentokrát mě nahradil manžel. Máme totiž dobrmana a vlčáka, nikdo další k nim nemůže," vysvětlila Jandová. "Já stejně jezdím jen výjimečně. Chlapi si toho řeknou víc. Já mu jen držím palce."

Parádní první skok tradiční společnost navnadil. Napětí se všichni snažili rozptýlit vzpomínkami na Jandovy začátky nebo vtipkováním o jízdě v nissanu, což je cena pro vítěze Turné. Ovšem s blížícím se závěrem je stále těžší se ovládat.

Když Ahonen předvedl ve 2. kole nejdelší skok dne, následuje uznalá pochvala. Poté, co český reprezentant skočí o něco méně, následuje mírné zklamání. Ale jen do chvíle, než jsou známy výsledky Turné.

"Proč se neradujeme? To nám nemohl někdo říct, že vyhrál?" ptala se lehce zaskočená Jana Jandová. "Je to paráda. Ale i druhé místo by bylo krásné."

Podobně prožívají závěr závodu i fandové v Saky baru. Mnozí při posledním skoku stojí. A když je Jandovo prvenství jisté, nadšeně se navzájem plácají. Vítězný řev se nese náměstím.

Majitel Saky baru, někdejší mistr světa v letech na lyžích Jaroslav Sakala, mezi příznivci chyběl. V Malé Morávce si totiž dělá kurz na lyžařského instruktora.

Chyběl i bývalý mistr světa Jiří Parma, který musel do práce. Skokanskou sešlost vynechal také Jiří Raška. "Dívám se raději doma, v klidu," prohlásil Jandův předchůdce.

Vítězná premiéra

Vstup do sezony z říše snů předvedl sedmadvacetiletý český skokan Jakub Janda.

V úvodním závodě sezony, který byl přeložen z pátku na sobotní odpoledne kvůli hustému sněžení, zvládl ideálně psychickou zátěž jednokolového závodu.

Dvojnásobný medailista z mistrovství světa v Oberstdorfu předvedl odpoledne na můstku HS142 skok dlouhý 140,5 metrů a s náskokem necelých šest bodů triumfoval před vítězem loňského seriálu Světového poháru Janne Ahonenem (138,5 m) a Slovincem Robertem Kranjecem (137,5 m).

Podruhé v kariéře tak mohl Jakub Janda slavit vítězství v závodě Světového poháru - premiéru zažil v uplynulé sezoně v z Titisee-Neustadtu.

Premiéru v kolotoči Světového poháru mu navíc zpestřil zisk 100 bodů do hodnocení SP a vítězná prémie ve výši 20 tisíc švýcarských franků (zhruba 376 tisíc korun).

Výsledky: 1. Janda (ČR) 155,4 b. (140,5 m), 2. Ahonen (Fin.) 149,8 (138,5), 3. Kranjec (Slovin.) 148,5 (137,5), 4. Uhrmann (Něm.) 147,0 (137,5), 5. Forfang (Nor.) 145,5 (137,5), 6. Morgenstern (Rak.) 138,5 (133,5), 7. Malysz (Pol.) 138,0 (132,5), 8. Widhölzl (Rak.) 136,2 (131,5), 9. Bystöl (Nor.) 135,7 (131,5), 10. Kofler (Rak.) 135,0 (132,5).

Druhý pokus: sedmé místo

Ve žlutém tričku vedoucího muže hodnocení Světového poháru si však Jakub Janda úspěch na finském můstku dlouho neužíval. Po necelých dvou hodinách čekal totiž skokany plánovaný druhý závod seriálu SP.

Kromě Jandy do něj z kvalifikace postoupil také Antonín Hájek, nepovedlo se mu však zopakovat skvělých 131 m z kvalifikace a nepovedený skok dlouhý pouze 75 metrů jej do druhého kola nepustil.

Nejlepší z českých skokanů Jakub Janda se po prvním skoku dlouhém 131 m usadil ve výsledkové listině na devátém místě, o sedm metrů delší druhý pokus jej vynesl celkově na sedmou příčku.

Z vítězství v druhém závodě SP se těšil Slovinec Robert Kranjec. Druhý skončil vítěz loňského hodnocení SP Janne Ahonen, třetí Němec Michael Uhrmann.

Výsledky:  1. Kranjec 305,6 (144,5+135), 2. Ahonen 299,7 (140,5+136), 3. Uhrmann 294,3 (136,5+137), 4. Küttel (Švýc.) 294,2 (136,5+137,5), 5. Malysz 288,5 (137+135,5), 6. Morgenstern 284,8 (132+139), 7. Janda 283,7 (131+138), 8. M. Hautamäki (Fin.) 282,9 (134,5+133,5), 9. Widhölzl 282,4 (133,5+134,5), 10. Happonen (Fin.) 274,7 (133+131), ...49. Hájek (ČR) 89,6 (75) -nepostoupil do 2. kola.

Průběžné pořadí SP: 1. Kranjec, 2. Ahonen oba 160, 3. Janda 136, 4. Uhrmann 110, 5. Malysz 81, 6. Morgenstern 80.

Vstup do sezony z říše snů předvedl sedmadvacetiletý český skokan Jakub Janda.

V úvodním závodě sezony, který byl přeložen z pátku na sobotní odpoledne kvůli hustému sněžení, zvládl ideálně psychickou zátěž jednokolového závodu.

Dvojnásobný medailista z mistrovství světa v Oberstdorfu předvedl odpoledne na můstku HS142 skok dlouhý 140,5 metrů a s náskokem necelých šest bodů triumfoval před vítězem loňského seriálu Světového poháru Janne Ahonenem (138,5 m) a Slovincem Robertem Kranjecem (137,5 m).

Podruhé v kariéře tak mohl Jakub Janda slavit vítězství v závodě Světového poháru - premiéru zažil v uplynulé sezoně v z Titisee-Neustadtu.

Premiéru v kolotoči Světového poháru mu navíc zpestřil zisk 100 bodů do hodnocení SP a vítězná prémie ve výši 20 tisíc švýcarských franků (zhruba 376 tisíc korun).

Výsledky: 1. Janda (ČR) 155,4 b. (140,5 m), 2. Ahonen (Fin.) 149,8 (138,5), 3. Kranjec (Slovin.) 148,5 (137,5), 4. Uhrmann (Něm.) 147,0 (137,5), 5. Forfang (Nor.) 145,5 (137,5), 6. Morgenstern (Rak.) 138,5 (133,5), 7. Malysz (Pol.) 138,0 (132,5), 8. Widhölzl (Rak.) 136,2 (131,5), 9. Bystöl (Nor.) 135,7 (131,5), 10. Kofler (Rak.) 135,0 (132,5).

Druhý pokus: sedmé místo

Ve žlutém tričku vedoucího muže hodnocení Světového poháru si však Jakub Janda úspěch na finském můstku dlouho neužíval. Po necelých dvou hodinách čekal totiž skokany plánovaný druhý závod seriálu SP.

Kromě Jandy do něj z kvalifikace postoupil také Antonín Hájek, nepovedlo se mu však zopakovat skvělých 131 m z kvalifikace a nepovedený skok dlouhý pouze 75 metrů jej do druhého kola nepustil.

Nejlepší z českých skokanů Jakub Janda se po prvním skoku dlouhém 131 m usadil ve výsledkové listině na devátém místě, o sedm metrů delší druhý pokus jej vynesl celkově na sedmou příčku.

Z vítězství v druhém závodě SP se těšil Slovinec Robert Kranjec. Druhý skončil vítěz loňského hodnocení SP Janne Ahonen, třetí Němec Michael Uhrmann.

Výsledky:  1. Kranjec 305,6 (144,5+135), 2. Ahonen 299,7 (140,5+136), 3. Uhrmann 294,3 (136,5+137), 4. Küttel (Švýc.) 294,2 (136,5+137,5), 5. Malysz 288,5 (137+135,5), 6. Morgenstern 284,8 (132+139), 7. Janda 283,7 (131+138), 8. M. Hautamäki (Fin.) 282,9 (134,5+133,5), 9. Widhölzl 282,4 (133,5+134,5), 10. Happonen (Fin.) 274,7 (133+131), ...49. Hájek (ČR) 89,6 (75) -nepostoupil do 2. kola.

Průběžné pořadí SP: 1. Kranjec, 2. Ahonen oba 160, 3. Janda 136, 4. Uhrmann 110, 5. Malysz 81, 6. Morgenstern 80.

"Potkávali jsme se na závodech už od juniorů a docela jsme si rozuměli. Asi proto, že jsme podobné povahy," vzpomíná běžec Jiří Magál.

Oba pocházejí ze severní Moravy. Magál z Krnova, Janda z Frenštátu. "Ale skamarádili jsme se v Liberci, na duklácké ubytovně," vypráví Magál.

Jako kluk si stavěl sněhové můstky a i na běžkách se pokoušel vznést nad zem. "Teď už to nedělám, bál bych se," říká. Jandu by zase nevytáhl na běžky. "Pět kilometrů, to je pro mě maraton," tvrdí skokan. "Jsou to blázni," nechápe běžeckou posedlost po desítkách kilometrů v opuštěné stopě. Rozumějí si jen na sjezdovkách. "Ale spolu jsme ještě nevyrazili."

Magála zajímá skokanský trénink dynamiky. "Sám bych někdy trochu potřeboval. Kuba klidně v pokoji vyskočí z místa na stůl." A co mu ukáže na oplátku on? "Možná bicepsy, oni do svalů nejdou."

Skokani dbají na lehkou stravu, Magál se občas nebojí ani klobásek od přítelkyně ze Slovenska. Zato Janda přizná, že má večer po závodech chuť na "panáka". To běžci si dají spíš pár piv.

Lyžování je posílá do odlišných konců světa, ale často si volají a posílají esemesky. "Hecujeme se, kdo líp dopadne. Kuba teď byl sedmý a já pátý. Má co dohánět," vtipkoval Magál v neděli.

Hollmenkollen? Na hraně

Jenže ten se stejně neuklidnil, Jandu jeden z bočních poryvů "sfoukl" jen na hranici 116 m. "Končím sezonu! Do Planice nejedu," mlelo se v hlavě šestadvacetiletého skokana. "A pak jsem jen nadával. I když ten skok vlastně nebyl špatný," přiznává Janda.

Do druhého kola postoupil jako předposlední, devětadvacátý. V návalu zlosti jen mlčky prošel kolem fanoušků, žadonících o podpis. "Zpětně mi to je líto," přiznává. "Nebylo to sportovní gesto, jenže já byl tak naštvanej... Zklamanej."

Po první části závodu se radši schoval před světem. Komisař, který po prvním kole vybírá závodníky k povinné kontrole hmotnosti, měl štěstí, že na českého skokana v Hollmenkollenu neukázal. "Asi by schytal všechny anglické nadávky, co znám," směje se Janda.

Na problémy s větrem jsou přitom skokani zvyklí. "Ale tohle bylo na hraně. Nechybělo moc a místo v Praze jsem mohl ještě dnes v nemocnici někde v Oslo," přemýšlí Jakub Janda. Na Hollmenkollen bude vzpomínat jako na nejnebezpečnější závod sezony.

V letošní sezoně přitom český skokan na lyžích září, jedenáctkrát stál na stupních vítězů, z mistrovství světa v Oberstdorfu si přivezl dvě medaile. Jenže nad posledními dvěma závody jen kroutí hlavou. V Lillehammeru skončil jedenáctý, v Hollmenkollenu šestnáctý. "Smůla, dvakrát po sobě," krčí rameny.

Vzápětí si uvědomuje: šestnácté místo z Norska je jeho nejhorší v sezoně. O tom si v minulosti mohl nechat zdát... "No právě. Pořád to je bodované místo, takže je všechno v pořádku," říká. Navíc, druhý skok vystřihl v Hollmenkollenu parádně - a posunul se o třináct příček nahoru, před spolufavority Ahonena, Malysze, Höllwartha... Všechny je v norském olympijském areálu "odfouklo" z předních pozic.

Do Planice s novými lyžemi

Jen Fin Matti Hautamäki vše zvládl ideálně a popáté v řadě se těšil z triumfu v závodě Světového poháru. K vítězství v Pragelatu, posledním závodě před mistrovstvím světa, přidal výhry v Lahti, Kuopiu, Lillehammeru a Hollmenkollenu.

"Pěkný. Ale jsem si jistý, že by ty čtyři vítězství vyměnil za jednu medaili z Oberstdorfu," připomíná Janda fakt, že na rozdíl od něj vyšel jeho soupeř na světovém šampionátu naprázdno.

Po severském turné se Jakub Janda vrátil domů na dva dny. Kromě jiných na jeho návštěvu čeká zubařka a hned v úterý ráno posilovna. Ve středu nebo ve čtvrtek už bude na cestě na závěrečný závod seriálu Světového poháru, lety v Planici. "Tam to mám rád," zasní se.

V tamním závodě vyzkouší nové, tvrdší lyže. Ty, na kterých skáče v sezoně na velkých můstcích, by je v letu spíš brzdily. "Měkké špičky by se ohýbaly proti vzduchu, nenadnášely by mě," vysvětluje Janda.

Vzápětí se mu před očima vybaví mamutí můstek v Planici,. Větší na světě nelze najít. "Nebojím se ho. Ale mám respekt. Jako každý," říká opatrně. Boční poryv větru jako v Hollmenkollenu si na slovinském můstku nechce ani představit.

"Ráno jsem se cítil hrozně unavený, ale přes den jsem se nějak probral. Sám jsem překvapený, takový výsledek jsem nečekal," řekl.

Před skoky bojoval se zimou. "Je to tady hodně otevřené, bylo asi minus jedenáct, takže na věži jsem vždycky dost prochladl," uvedl k podmínkám v Kuopiu.

Hned ve čtvrtek ráno čeká skokany rychlý přesun letadlem do Osla a odtud cesta do Lillehammeru k dalšímu závodu. "Už bojuji z posledních sil. Všichni už se těšíme, až sezona skončí," prohlásil skokan Dukly Frenštát.

Skvělou formu z posledních závodů potvrdil Hautamäki, který nedal svým soupeřům šanci. Finský skokan byl díky skokům dlouhým 130,5 a 128 metrů nejlepší v obou kolech a vyhrál s výrazným náskokem více než deseti bodů.

Ve Světovém poháru nenašel přemožitele již potřetí za sebou, před dnešním triumfem zvítězil i v italském Pragelatu a ve finském Lahti.

Šanci zajistit si s předstihem celkový triumf ve Světovém poháru promarnil Janne Ahonen, který se letos poprvé nevešel do první desítky. Finský suverén první poloviny této sezony neudržel osmou příčku po prvním kole a po nevydařeném druhém skoku skončil dvanáctý.

Před druhým mužem celkového pořadí Ljökelsöyem má čtyři závody před koncem seriálu náskok 360 bodů.

Výsledky:
1. Hautamäki (Fin.) 270,3 b. (130,5 m+128), 2. Ljökelsöy (Nor.) 259,7 (127,5+126,5), 3. Janda (ČR) 256,9 (128,5+124,5) a Malysz (Pol.) 256,9 (131+124,5), 5. Romören (Nor.) 252,4 (130,5+122,5), 6. Jussilainen (Fin.) 245,4 (126+122), 7. Bystöl (Nor.) 244,7 (125+121,5), 8. Benkovič (Slovin.) 244,2 (125+121,5), 9. Uhrmann (Něm.) 240,8 (124+122), 10. Widhölzl (Rak.) 239,0 (124+121) a Späth (Něm.) 239,0 (124+121), ...39. Matura (ČR) 89,8(108,5).
Průběžné pořadí SP (po 24 z 28 závodů):
1. Ahonen (Fin.) 1598, 2. Ljökelsöy 1238, 3. Höllwarth (Rak.) 1125, 4. Janda 1124, 5. Malysz 1119, 6. Morgenstern (Rak.) 1058, ...43. Matura 66, 60. Hájek 17, 74. Mazoch (všichni ČR) 9.

Českému šampionovi nevadilo ani extrémní počasí, kdy hustě sněžilo a foukal vítr. "Takové náročné podmínky mi vyhovují. Důležité a zároveň náročné je udržet si koncentraci. Uspěl jsem díky tomu, že jsem dokázal dobře rozložit síly," uvedl Dostál.

Dostál byl na prvních třech střelbách byl stoprocentně úspěšný a od druhé byl v čele průběžného pořadí. O první příčku nepřišel ani po jedné minule na poslední položce, kdy byl potrestán trestnou minutou.

Jeho největší soupeř  Greis totiž běžel podstatně pomaleji a Dostála předstihnout nedokázal.

Další německý favorit Gross běžel sice lépe, jenže minul na první i poslední
střelbě a musel se spokojit s bronzem.

Závodník z Letohradu je po Zdeňku Vítkovi a Kateřině Holubcové stal třetím českým medailistou v historii mistrovství světa. Dostál přitom ve Světovém poháru nikdy nebyl mezi nejlepšími třemi a na šampionátu obsadil nejlépe pátém místo v ruském Chanty Mansijsku.

Na velmi dobrém devátém místě skončil Michal Šlesingr. I přes tři chyby na střelnici, se dokázal díky vynikajícímu běhu udržel mezi nejlepšími. Petr Garabík skončil čtyřiačtyřicátý a Tomáš Holubec obsadil jednapadesátou příčku.

Jen těsně za medailemi skončil vedoucí muž Světového poháru Sven Fischer, jenž se třemi trestnými minutami skončil čtvrtý. Až na šestém místě skončil vítěz předchozích dvou závodů v Hochfilzenu, norský šampion Ole Einar Björndalen, který se netrefil dokonce pětkrát.

Výsledky:
Vytrvalostní závod na 20 km: 1. Dostál (ČR) 1:24,5 (1 trestná minuta), 2. Greis -9,4 (0), 3. Gross -26,9 (2), 4. Fischer (všichni Něm.) -1:05,2 (3), 5. Sikora (Pol.) -1:55,0 (3), 6. Björndalen (Nor.) -2:01,7 (5), 7. Hietalahti (Fin.) -2:22,1 (2), 8. Poiree (Fr.) -2:26,3 (2), 9. Šlesingr (ČR) -2:41,6 (3), 10. Pallhuber (It.) -3:10,8 (3).

Čepalovová s Neumannovou si v šestnáctistupňovém finském mrazu zopakovaly dramatický závod z nedávného mistrovství světa, v němž dvaatřicetiletá Češka vyhrála s náskokem 1,2 sekundy.

Obě běžkyně jely vzácně vyrovnaně, osmadvacetiletá Ruska si na všech mezičasech udržovala minimální náskok. 

Česká mistryně světa se ke své soupeřce nejvíce přiblížila v polovině závodu, kdy protnula fotobuňku o dvě desetiny později než Čepalovová. Ta měla v závěru přece jen více sil a svou velkou rivalku porazila 3,3 sekundy.

Neumannová dosáhla díky druhému místu svého nejlepšího výsledku v Lahti a pošesté v této sezoně Světového poháru stanula na stupních vítězek.

Pro třicetiletou Philippotovou znamená třetí příčka největší úspěch kariéry, čtvrtou Evi Sachenbacherovou z Německa porazila o sedm sekund.

Výsledky - 10 km volnou technikou:
1. Čepalovová (Rus.) 26:13,8, 2. Neumannová (ČR) -3,3, 3. Philippotová (Fr.) -26,8, 4. Sachenbacherová (Něm.) -33,9, 5. Scottová (Kan.) -43,8, 6. Medveděvová-Abruzovovová (Rus.) -45,3, 7. Šmigunová (Est.) -46,8, 8. Paruzziová (It.) -47,6, 9. Baranovová-Masolkinová (Rus.) -54,2, 10. Valbusaová (It.) -1:01,0.
Průběžné pořadí SP (po 16 závodech):
1. Björgenová (Nor.) 1020, 2. Šmigunová 599, 3. Neumannová 591, 4. Künzelová (Něm.) 530, 5. Pedersenová (Nor.) 499, 6. Kuitunenová (Fin.) 478, ...92. Rajdlová (ČR) 2.

"Až mě zamrazilo, jestli to není předčasné. Rád bych, aby forma kulminovala i příští rok," řekl předseda Českého olympijského výboru Milan Jirásek.

Členové svazu už v Oberstdorfu měli zástupce případných nových finančních partnerů. "Jsem přesvědčený, že po této stránce splní mistrovství účel. Skvělé výkony závodníků a získané medaile budou po marketingové stránce přetaveny v peníze," řekl Vaněk.

České lyžování zažívá skvělou sezonu. Před klasiky zazářila bronzem na MS slalomářka Šárka Záhrobská a k tomu získala juniorský titul stejně jako Filip Trejbal. Úspěšní jsou akrobatičtí lyžaři boulařka Nikola Sudová a skikrosař Tomáš Kraus, které ještě světový šampionát čeká v půlce března.

"Připadám si, že jsme jak lyžařská velmoc," řekl bývalý běžec Stanislav Henych, stříbrný z padesátky na mistrovství světa 1974 ve Falunu. "Slovo velmoc bych asi nepoužila, ale do špičky patříme," přidala se v kladném hodnocení Květa Jeriová-Pecková, bronzová z klasické pětky na olympiádě v Sarajevu. "Občas si na
to vzpomenu, ale je to už minulé století," řekla.

Vaňka v Oberstdorfu nezklamali ani ostatní reprezentanti. "I ti, kdo skončili někde vzadu, bojovali do poslední chvíle. Nikdo tu nic nevypustil, což se dříve stávalo," řekl Vaněk.

Čtyři medaile čekal málokdo. "Lepší výsledky jsme si přát nemohli," souhlasil Jirásek a vyzdvihl, že čeští lyžaři atakovali špičku prakticky ve všech disciplínách. "To bylo potěšující, Češi byli vidět všude," řekla Jeriová-Pecková.

Prim mezi medailisty hraje zlato Kateřiny Neumannové z volné desítky. "Je to pro ni jistě velké zadostiučinění za to, co pro to obětuje. Za ta léta si to zaslouží," uvedl Henych. Doufal, že tak lyžařka zároveň výrazně pomohla projektu "Hledá se nová
Neumannová". "Je to pro děti motivace a pozitivní příspěvek," řekl Henych a přál si, aby se děti mohly se slavnou běžkyní setkat i na co největším počtu besed.

Trenér Bajc se podepsal pod stříbrem skokana Jakuba Jandy na středním a bronzem na velkém můstku. "Skoky takový úspěch potřebovaly jako sůl," řekl Jaroslav Sakala, stříbrný a bronzový z individuálních závodů z MS ve Falunu před dvanácti lety. Věřil, že úspěch pomůže přilákat ke skoku nové talenty. "Je třeba získat malé děti na můstky, aby se základna zvedla, jinak budeme na další úspěch čekat zase deset let," řekl Sakala.

S určitým zklamáním odjížděl ze šampionátu Ladislav Rygl. V severské kombinaci měl blízko k medaili v individuálním závodu, ale po skvělém skoku skončil na špatně namazaných lyžích v křečích. Místo oslavy obsadil desáté místo. "Neberu to, že jsem
smolař. Baví mě to, tak to dělám. Když to jde, mám velkou radost, a když to nejde, tak se to musí kousnout. Takový je sport," řekl Rygl. Snad se na další sezonu najde servisman, kterému bude věřit.

Od té doby má místo kosti plastovou lasturu, která drží oční bulvu. "Má trošku potíže s  viděním v určitém úhlu. Nevidí hranu můstku." I proto tak naléhá na lyže, i proto má  kontaktní čočky.

Jandu tehdy vyřadili ze sportovní třídy. Lékaři radili: "Dělej radši tanec." Nechali se  uprosit, že se na můstek půjde jen podívat. "Mistr světa už z tebe stejně nikdy nebude. A  jak spadneš a zlomí se to..."
 
Táta vzpomíná: "Pustil jsem ho tam. Pak jdu kolem a někdo leží pod můstkem na zemi. Náš Kuba."

Pár dní nato zazvonil u Jandů telefon. "Tady Horská služba," ozvalo se. Maminka málem  omdlela. "Máme tady vašeho kluka. Vezeme ho z Pusteven do frýdecké nemocnice, zlomil si  ruku." Táta zavrtí hlavou: "Nebyla chvíle, aby neměl něco v sádře. Má sníženou pracovní schopnost, měl by skákat spíš na paralympiádě."

U syna obdivuje zarputilost. Chtěl z něho mít sjezdaře, jako byl on sám. "Ale pořád se klepal zimou, celý den proseděl s mámou v hospodě."

Pak začal s tenisem. "Kdyby vytrval, mohl být dneska do třicítky v žebříčku ATP." Jenže správce frenštátských kurtů chodil na odpolední hodiny pozdě. A to malý Jakub  nedokázal snést. "Všude bývá s předstihem. Tak šel radši se Zbyňou Krompholcem na skokanský můstek. Jenom jsme se nemohli dohodnout, kdo to řekne mámě. Trvalo nám to měsíc."

O Jandově perfekcionismu svědčí i další příhoda. Frenštátští skokani mívali přes léto  částečné úvazky ve zdejší fabrice - jen pro formu. Jediný on se tam druhý den po domluvě před šestou ráno hlásil.

V rodině vládnou perfektní vztahy. "V sezoně ho netrápíme problémy. To je samé: Kubíne sem, Kubíčku tam. Ale letos se mu toho ani moc nenahromadilo," říká táta. A první věc, co koupil domů? "Mobil babičce. Nechtěla ho, ale teď bez něj nedá ani ránu."

Ne všichni mu však na malém městě přejí. Pár dní poté, co získal v Oberstdorfu stříbro,  některý z přičinlivých sousedů udával policii. Na náměstí prý špatně parkuje auto, kterým mu  otec stěhoval věci do nového bytu. A snaživý policista na něj hned vyjel: "Nemyslete si, že když jste Janda, že to projde."

Zda-li zůstane u českého týmu, rozhodnou jarní volby vedení skokanského úseku. Na to současné, šéfa úseku Leoše Škodu a manažera Rostislava Jozífka, nedá slovinský odborník dopustit. Pochvaluje si finanční zabezpečení a přístup. "Sehnaly finance, za co jim musím poděkovat. Jedinkrát v sezoně neřekli, že nemůžeme jít na soustředění, na závody," vysvětluje Bajc.

"Udělali všechno, co jsem chtěl pro skokany. Ne pro sebe, pro závodníky! Nikdy jsem od nich nedostal negativní odpověď. To je o důvěře."

Se současným vedením si dokáže představit spolupráci i v další sezoně. "Určitě," říká jednoznačne. A pokud přijde někdo nový? "Nemůžu dát za nikoho, koho neznám, ruku do ohně. Ale nechci na nikoho dělat tlak. Ať se sami rozhodnou," dodává Vasja Bajc.

Má jasnou představu, jak zkvalitnit práci ve skokanském hnutí. "Mám v hlavě systém. Zná jej Leoš Škoda, pan Jozífek, všichni jej znají. Jsem tady, abych pracoval pro skok," nabízí své služby.

Moc rád by viděl jednotní trenérskou českou školu, vzájemnou spolupráci. "Nechci říkat, že vím všechno, taky se učím. I tady jsem se něco naučil," přidává zkušenost z mistrovství světa v Oberstdorfu. Kdyby se opakovalo, po závodech na středním můstku by vzal skokanský tým na tři čtyři dny pryč z dějiště - kvůli odreagování se. "Tady to bylo těžké na psychiku."

S trenérskou prací začal Vasja Bajc v roce 1989, ve světě se vypracoval mezi uznávané odborníky, zkušeností má na rozdávání. V Česku se mu příliš nezamlouvá, že mu trenéři volají jen v případech, kdy potřebují něco zařídit. "Když chce sport fungovat, musí být jeden systém. Trenéři, kteří pracují s mladými, musí taky trochu poslouchat, ne jít každý jiným směrem," je přesvědčen.

Jestli své představy naplní v Česku v příští sezoně, se rozhodne na jaře. "Musí se to udělat rychle. Nikdo nebude čekat, já taky nechci čekat moc dlouho," přiznává. Finančním ohodnocením se v případě jiných nabídek nezabývá. "Já už jsem svoje prachy dostal, když jsem pracoval v Japonsku. To je všechno, co k tomu můžu říct," říká jednoznačně Vasja Bajc.

"Strašně jsem chtěl, vršek mi utekl nahoru, nohy mě podjely, vůbec nezabraly. To nemohlo letět daleko, " komentoval nevydařený pokus Rygl. "Byl to asi můj nejhorší skok tady na mistrovství. Sprint je zrádný, když se to nepovede, nedá se nic dělat," řekl zklamaně.

V hustém sněžení, které provázelo odpolední běžecký program v Oberstdorfu, tušil, že na náročných tratích nebude mít velkou šanci na posun na přední příčky. "To bylo jasné. Přede mnou byli jeli Manninen, Gottwald, Kirchheisen... Od desátého do pětadvacátého místa byla spousta dobrých běžců, takže tam se moc dělat nedalo."

Sedm vteřin před Ryglem se sice na trať s délkou 7,5 km vydal vedoucí muž průběžného pořadí Světového poháru Hannu Manninen z Finska, ale... "Kdyby to byly tři čtyři možná, bych za nim zkoušel vyrazit, ale o sedm vteřin se takový běžec dojet nedá, i kdybych se rozkrájel," přiznal Ladislav Rygl.

"Myslím, že byl asi stejně naštvanej, nejspíš to taky narval ze začátku a chtěl co nejvíc dopředu," popisoval desátý muž z individuálního závodu situaci na trati.  "V posledním kole jsem ho sice trochu sjížděl, ale sedm vteřin na něj je dost."

V individuálním závodě byl po skokanské části sedmý, špatný výběr lyží jej však v běžecké stopě odsunul na desáté místo. I proto požádal před běžeckou částí sprintu Rygl o pomoc servismana lyžařů-běžců Jana Pešinu.

"Mazal mi jedny lyže, ale nakonec jsem si vzal lyže od Lukáše Bauera. Musím mu poděkovat, jely skvěle," řekl nejlepší český sdruženář, který ve sprintu zajel sedmý nejrychlejší čas. Výš než na celkové šestnácté místo však nestačil.

"Já jsem z toho hrozně zklamaný," hodnotil svoji účast na světovém šampionátu. "Desáté místo z individuálního závodu je jakž-takž, ale když vemu, jak to vypadalo po skoku, mrzí mě to. A sprint? Stane se, že se jeden závod nepovede... Jsem smutný," dodal.

Druhé individuální zlato získal v na šampionátu domácí favorit. Zklamaný však z Oberstdorfu odjede Hannu Manninen. Vedoucí závodník Světového poháru ještě stále nemá ve sbírce zlato z individuálních soutěží na mistrovství světa...

Výsledky - sprint:
1. Ackermann (Něm.) 20:15,6, 2. Moan -11,1, 3. Hammer (oba Nor.) -37,7, 4. Kircheisen (Něm.) -43,0, 5. Gruber (Rak.) -49,0, 6. Koivuranta (Fin.) -57,8, 7. Hettich (Něm.) -1:05,5, 8. Manninen (Fin.) -1:11,6, 9. Tande (Nor.) -1:12,5, 10. Takahaši
(Jap.) -1:13,0, ...16. Rygl -1:37,7, 29. Slavík -3:02,1, 35. Churavý -3:18,9, 37. Vodseďálek (všichni ČR) -3:26,4.

A od čtvrtku cpal do sebe vše sladké, co viděl kolem sebe. "Čokolády, palačinky, pil jsem colu," popisoval. Dort do jídelního lístku zapadl. Ale sám jej nezvládl. "Kluci mi pomohli," přiznal.

Mužský maraton v Oberstdorfu téměř zastínila sněhová kalamita. Od úvodu závodu se v čele držela velká skupina - čtyřicet závodníků. A mezi nimi tři Češi. Nejdřív se v čele objevoval Lukáš Bauer, kolem třicátého kilometru se o únik pokusil Jiří Magál a deset kilometrů před cílem se mezi nejlepšími usídlil Milan Šperl.

Překvapivě. "Přispěly k tomu podmínky. Začalo sněžit, těžko někdo mohl někdo ujet," popisoval. Když v úvodních sjezdech otestoval lyže, uvědomil si: jedou skvěle. "To je tady základ."

Tak jel v balíku a šetřil síly. "V předposledním kole se poprvé objevil na špici. Pár decimetrů před zbylými závodníky se nechápavě otáčel. "Nechtěl jsem jet dopředu a šlapat stopu daleko vyzrálejším a lepším borců. To jsem si nemohl dovolit," vzpomínal na start na předloňskou univerziádu, kde udělal podobnou chybu. "Myslel jsem si, že na to obrovsky mám a pak jsem to hodně odnesl."

Se žádnou nezvykle velkou krizí na trati bojovat nemusel, na křeče je zvyklý ze závodů na 30 kilometrů. "Kolem třicátého kilometru krize byla, ale je důležité, aby člověk udržel kontakt," řekl.

V Oberstdorfu odjel závěr závodu jako zkušený závodník. Hlídal si pozici mezi nejlepšími. "Věděl jsem, že když na to budu mít, musím to v posledním kopci odpajdat," přiznal. Chvíli dokonce myslel i na medaili. "Říkal jsem si, jedu vepředu, tam člověk nikdy neví, co se může stát. Ale na to je ještě daleko."

Sněhová vánice, která běžcům na lyžích znepříjemňovala život, Šperlovi ve skutečnosti vůbec nepřekážela. "Pro mě to bylo spíš lepší, nikdo nemohl ujet," zopakoval.

Královská disciplína šampionátu se rozhodovala v posledním stoupání. Tam "přepl" na vyšší rychlostní stupeň Norové. V cíli se naskládali za sebou v pořadí: Estil, Aukland, Hjelmeset. "Zas tak daleko přede mnou nedojeli. Ale jsou dobří," sklonil český lyžař poklonu nejlepšími maratoncům šampionátu.

Po skiatlonu, v němž skončil minulou neděli na 59. místě, mu nic podobného nenapadlo. "To jsem brečel v buňce a ptal se, jestli je ten sport vůbec spravedlivý," přiznal pětadvacetiletý lyžař, který často trénuje na Božím Daru ve společnosti Lukáše Bauera.

"Smekám před ním," říkal v cíli Bauer. "Je to dobrý žák, ale tohle jsem absolutně nečekal," chválil s úsměvem svého spolubydlícího mistr světa z běhu na 50 km ve Val di Fiemme 2003 Martin Koukal.

Okamžitě po závodě probírali, že Šperl zaostal o pouhou desetinu za svým cílem: skončit šestý. Pořadatelé totiž přímo v cíli vyhlásili za šestého Nora Kristena Skjeldala. Jenže za několik minut bylo pořadí opraveno. A Milan Šperl si mohl říct: dnes mám splněno.

V úvodu se držel v popředí Lukáš Bauer, kolem třicátého kilometru se od čtyřicetičlenné skupiny odpoutal nečekaně Jiří Magál. Náskok deseti vteřin však po několika kilometrech pole zlikvidovalo zejména díky zrychlení norských závodníků. 

Tou dobou se však už kromě Bauera a Magála držel v popředí i Milan Šperl. Od soboty pětadvacetiletý závodník se nečekaně dostal až do vedení a do závěrečných kilometrů jel těsně za nejsilnější skupinou - trojicí Norů Frode Estil, Anders Aukland, Odd-Björn Hjelmeset.  "Nechtěl jsem jet dopředu a šlapat stopu daleko vyzrálejším a lepším borcům. To jsem si nemohl dovolit," vysvětlil Šperl.

V jedno ze závěrečných stoupání však Norové nesmírně zrychlili tempo a zbylí soupeři jim nestačili, pouze Estonec Andrus Veerpalu jel těsně za nimi. Norové se nakonec na stupních poskládali v pořadí: Estil, Aukland, Hjelmeset.

Šperl jel těsně za nejlepšími a finišoval společně s dalším z Norů Kristenem Skjeldalem. Původně sice organizátoři vyhlásili za šestého norského závodníka, ale přezkoumání cílové fotografie přisoudilo šestou příčku Šperlovi - o jednu desetinu vteřiny!

"Životní závod," smál se v cíli Milan Šperl, který poprvé před lyžařským maratonem držel sacharidovou dietu.  "Věděl jsem, že když na to budu mít, musím to v posledním kopci odpajdat," přiznal. Chvíli dokonce myslel i na medaili. "Říkal jsem si, jedu vepředu, tam člověk nikdy neví, co se může stát. Ale na to je ještě daleko."

Lukáš Bauer, který už nezachytil zrychlení v závěrečném stoupání, skončil jedenáctý. "Věděl jsem, že pokud chci dojet na dobrém místě, musím ve stoupání najíždět vepředu. Tenhle závod byl atypický, až neregulérní kvůli sněžení," říkal Bauer. V závěru předpokládal výrazné zrychlení. "Skoro v polovině kopce bylo jasné, že na nejlepší tři nemám," přiznal. Poslední dvě kola absolvoval v křečích. "Chtěl jsem být do  desítky, ale jsem spokojený."

Na sedmadvacátém místě dojel Jiří Magál, Petr Michl závod vzdal.

Výsledky - 50 km klasickou technikou:
1. Estil 2:30:10,1, 2. Aukland -0,7, 3. Hjelmeset (všichni Nor.) -1,4, 4. Veerpalu (Est.) -5,0, 5. M. Fredriksson (Švéd.) - 8,2, 6.  Šperl (ČR) -8,5, 7. Skjeldal (Nor.)  -8,6, 8. Botvinov (Rak.) -8,8, 9. Södergren (Švéd.) -13,4, 10. Schlütter (Něm.) -16,7, 11. Bauer -21,4, ...27. Magál -1:10,3, Michl (všichni ČR) -nedokončil.

Záhrobská, pátá žena z kombinace na MS, nabrala velkou ztrátu ve sjezdu, který dokončila jako předposlední z třiceti klasifikovaných lyžařek. Do cíle přijela o pět sekund a 73 setin později než Kosteličová.
 
Bronzová medailistka ze seniorského MS a juniorská šampionka ve slalomu Záhrobská pak zajela ve své parádní disciplíně nejrychlejší čas ze všech závodnic ve startovním poli a poskočila o dvanáct příček vpřed.

Výsledky - kombinace: 1. Kosteličová (Chorv.) 2:19,35 (1:35,65+43,70), 2. Pärsonová (Švéd.) 2:19,78 (1:36,46+43,32), 3. Brydonová (Kan.) 2:20,67 (1:36,43+44,24), 4. Hospová (Rak.) 2:21,01 (1:37,61+43,40), 5. Kildowová 2:21,21 (1:36,94+44,27), 6. Mancusová (obě USA) 2:21,32 (1:37,56+43,76), 7. Götschlová (Rak.) 2:21,34 (1:35,73+45,61), 8. Stieglerová (USA) 2:22,06 (1:39,50+42,56), 9. Schildová (Rak.) 2:22,33 (1:38,08+44,25), 10. Actonová (Kan.) 2:22,47 (1:38,16+ 44,31), ...17. Záhrobská (ČR) 2:23,92 (1:41,38+42,54).
Celkové pořadí SP (po 29 z 34 závodů):  1. Pärsonová 1241 b., 2. Kosteličová 1178, 3. Dorfmeisterová (Rak.) 982, 4. Götschlová 974, 5. Poutiainenová (Fin.) 909, 6. Kildowová 828, ...39. Záhrobská 172, 96. Zakouřilová 13.

Pád vypadal hrůzostrašně. Už jste někdy takhle upadl?
Takhle poprvé. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem upadl naposledy. Já padám dost málo.

Co může skokan v tom momentu dělat?
To už nejde dělat nic. To je zlomek vteřiny. Je tam jen instinkt, dát tam ruce nebo se zkulit.

Co vám napadlo, když jste si uvědomil, že pádu už nezle zabránit?
Že je to někde...

Hned vás odvezli do nemocnice. Co zjistili lékaři?
Dělali mi röntgen všeho, osahávali mně (smích)... Ptali se, kde to bolí. Zlomeného nic nemám, ale všechno mě bolí. A říkali, že zítra to bude ještě horší. Ale za týden už by to mohlo být dobrý.

Když jste dopadl, kterou část těla jste kontroloval jako první? Co bolelo nejvíc?
Bolela mě celá pravá strana. První jsem zkusil hýbnout hlavou, ale nechtěl jsem vstávat, kdybych měl něco s páteří. Tak jsem počkal, až ke mně přijdou.

To se učíte v tréninku také, že po pádu nemáte vstávat?
Tohle ne, ale vím to z učiva gymnázia, že má člověk zůstat ležet.

Jaké následky může ten pád mít?
Myslím, že to nenechává žádné následky. Možná budu mít trochu strach na další skok, ale nemyslím, že mě to nějak poznamenalo.

V Oberstdorfu jsou také vaši rodiče. Asi jste je vystrašil...
Máma byla vystrašená hodně. Táta je tak nějak v pohodě.

Viděl jste už svůj karambol?
Neviděl, když jsem se vrátil z nemocnice, už jej v televizi nedávali.

A pravděpodobně jej nebudete chtít vidět...
Právě, že jo! Chtěl bych to vidět.

Sledoval jste pak závod družstev? Kde?
Díval jsem se z dřevěné budky, kde je televize. Je tam občerstvení, teplo.

Řekl jste si: Měl jsem štěstí v neštěstí?
Mrzí mně, že jsem neabsolvoval závod, ale těší mě, že se mi nic nestalo a dopadlo to dobře.

Kdy byste se chtěl vrátit zpátky na můstky?
Chci co nejrychleji zregenerovat a jet za týden na závody do Norska, do Vikersundu.

"Já jsem to vůbec nevěděl. Jen jsem nahoru po skoku a ptám se: Kde je Tonda? Řekli mi, že ve špitále. Ale myslel jsem, že se dělají legraci," popisoval situaci před začátkem závodu Jan Mazoch.

Vzhledem k tomu, že pravidla povolují vyměnit ještě ve zkušebním kole jednoho závodníka, povolal Vasja Bajc do sestavy Lukáše Hlavu. "Ten tady ani neměl věci. Masér mu pro ně běžel do penzionu. Naštěstí bydlíme blízko," doplnil Jan Matura.

Žádný ze zbylých českých skokanů pád svého kolegy neviděl, organizátoři nakonec kvůli poryvům větru odložili začátek závodu o hodinu a Lukáš Hlava měl relativně víc času na přípravu.

"Bylo to pro něj složité, několik dnů už tady neskákal. Ale první pokus se mu povedl," hodnotil trenér národního týmu Vasja Bajc.

Jeho svěřencům patřilo po úvodním kole šesté místo, a kvalifikovali se mezi osm nejlepších do druhého kola.

Lukáši Hlavovi však nevyšel ideálně druhý pokus a po skoku s délkou 107,5 metru klesl český tým na osmé místo, ze kterého se nakonec neodpoutal.

Ani dvojnásobný medailista z individuálních závodů Jakub Janda už tým nahoru nevytáhl, české závodníky dělilo od sedmé příčky Švýcarů 27 bodů. "Druhé kolo se nám nepovedlo, jak jsme chtěli. S osmým místem musíme být spokojeni," řekl trenér Vasja Bajc.

Před závěrečným kolem ještě nebylo definitivně rozhodnuto o vítězi, i když Rakušané měli solidní náskok patnácti bodů. Teoretickou naději na zlato dal v té době třetím Norům posledním pokusem ještě Roar Ljökelsöy - stříbrný medailista z individuální soutěže na velkém můstku přeskočil o metr a půl hranici 140 metrů.

Hned po něm ale zabojoval páteční vítěz Janne Ahonen, jenž skočil ještě o metr dál a i když málem po dopadu neudržel stabilitu, zajistil Finům stříbro. Ti si tak vylepšili náladu ze soutěže na středním můstku, kde skončili v roli obhájců bez medaile.

Poslední skokan soutěže Martin Höllwarth sice nedoletěl tak daleko jako jeho soupeři, ale i 138 metrů Rakušanům bohatě stačilo k druhému triumfu. Finy dnes porazili o téměř patnáct bodů. V individuálních soutěžích se přitom ani jeden z kvarteta Wolfgang Loitzl, Andreas Widhölzl, Thomas Morgenstern a Höllwarth v Oberstdorfu medailí nedočkal.

Výsledky:
1. Rakousko 1137,3 b. (Loitzl 131+132 m, Widhölzl 131+135,5, Morgernstern 135+137,5, Höllwarth 138,5+138), 2. Finsko 1122,9 (Jussilainen 130,5+134,5, Kiuru 131+126, M. Hautamäki 139,5+139,5, Ahonen 129,5+142,5), 3. Norsko 1113,5.(Romören 136,5+133,5, Pettersen 123,5+128,5, Bystöl 136+131,5, Ljökelsöy 134+141,5), 4. Slovinsko 1004,6, 5. Německo 985,6, 6. Rusko 933,6, 7. Švýcarsko 932,9, 8. Česká republika 916,9 (Hlava 113,5+107,5, Mazoch 116+111,5, Matura 122,5+127,5, Janda 138,5+128,5).

Po prvním skoku bylo pořadí kolem stupňů vítězů vyrovnané. Díval jste se na jednotlivé odstupy?
Já se snažím nepřepočítávat, kolik ztrácím bodů a tak... První skok mi vyšel perfektně technicky, ten druhý byl o něco horší. Bohužel mi nevyšly dva telemarky.

Nezalekl jste se, že poletíte příliš daleko?
Na sedmdesáti metrech jsem si nemyslel, že poletím tak daleko. Pak na sto dvaceti už bylo jasné, že skočím na poslední červenou čáru.

V prvním kole jste skočil 138 m a byl čtvrtý. Po druhém pokusu s délkou 141 m jste se navenek hodně radoval, což je u vás nezvyklé.
Byla to normální emoce, perfektně mi to vyšlo.

Věřil jste tehdy, že budete mít medaili?
Přiznám se, věřil jsem, že ta medaile bude. Když jsem doskočil. Docela mě překvapilo, že Adam (Malysz - pozn. red.) to nezvládl, protože tu předváděl perfektní skoky. Skákal vždycky za mnou, takže jsem měl čas pozorovat, kolik skočil. Čekal jsem, že se budeme bít.

Takže jste spíš předpokládal, že se na stupně pro nejlepší dostanete spíš přes Roara Ljökelsoye? Že Nor skok nezvládne?
Přesně tak.

Dá se porovnat bronz z velkého můstku a stříbro ze středního?
Třetí místo je pro mě určitě hodně cenný. Cennější. Když jsem četl vaše články, s medailí jste počítali jenom vy.

Před závodem jste netajil, že cítíte únavu. Jak jste se s ní na věži vyrovnal?
Na věži mi byla zima, teď jsem zas rozehřátý. Je mi horko, že bych si nejradši zul lyžáky, úplně mi hoří nohy.

Hned po závodě jste s někým telefonoval. Kdo vám volal?
Maminka.

Co říkala?
Že brečí.

V Oberstdorfu jste vyrovnal výkon Jaroslava Sakaly. Ten získal ve Falunu 1993 v individuálních závodech stříbro na velkém můstku a bronz na středním. Už se vám ozval?
Nevím, mám mobil na pokoji. Ale určitě se ozve, minule taky posílal textovku.

Před závodem na středním můstku jste vyhrál volejbalový zápas, ve kterém jste porazil trenéra Vasju Bajce. Jak jste trávil páteční dopoledne?
Hráli jsme fotbal a vyhráli. Vasja prohrál.

Rakušané si prý před závodem stěžovali na hodnocení stylových rozhodčích. Prý se jim nelíbily vaše známky?
Oni si nestěžovali, že mám vysoké známky, ale že Loitzl má nízké. Moje vysoké známky berou.

Ale přece jen jste dostal v prvním kole nezvykle nízké známky. Sledujete vůbec hodnocení stylových rozhodčích?
Sleduju známky našich rozhodčích a pak si je ze srandy dobírám: To jste mi dali tak málo?

Jenže v pátek uděloval mimořádně nízké známky soupeřům Nor Sigbjörn Normann. Janne Ahonnenovi dal za druhý pokus pouze 17,0 bodu, zatímco všichni ostatní 19,0...
To jsou rozhodčí, to nikdo neovlivní. Maximálně půjde na kobereček na FIS. To jde mimo mně.

Závod na velkém můstku vyhrál Janne Ahonen. Za výkony v letošní sezoně si vítězství zasloužil, ne?
Určitě. Je ve "svěťáku" patnáct let a z velkého můstku ještě neměl zlato. V pětatřiceti, až budu patnáct let ve "svěťáku", si ji snad taky zasloužím. (smích)

Na věži však byli stále tři skokané.  Už po pokusu prvního z nich se Janda mohl radovat, měl jistou medaili. Adam Malysz totiž svůj skok vůbec nezvládl a skončil celkově až jedenáctý.

"Krásný, ne? Bylo to hrozně vyrovnané, ale myslel jsem si, že Malysz neskočí. Nemá formu, aby Jakuba přeskočil, řekl asistent reprezentačního trenéra Jakub Jiroutek. "Posledních šest závodníků mělo štěstí, měli lehký protivítr," dodal.

Ljökelsoyovi stačil ke stříbru náskok z prvního kola a pro zlato v závodě na velkém můstku si poprvé v kariéře doskočil vedousí závodník hodnocení Světového poháru Janne Ahonen. Fin se po skoku s délkou 142,5 m těšit z druhé medaile v Oberstdorfu, na středním můstku byl třetí.

"Jsem tak šťastný, že to můžu těžko popsat. Je možné, že teď patřím k nejlepším skokanům historie," radoval se sedmadvacetiletý Ahonen. Individuální zlato
získal finský fenomén na mistrovství světa po osmi letech, navíc třikrát se svými kolegy vyhrál závod družstev. Celkově i s leteckým šampionátem má Ahonen ve sbírce již devět cenných kovů z mistrovství světa.

V druhém kole se představili i další dva čeští reprezentanti. Mladík Antonín Hájek druhý skok pokazil a skončil třicátý, Jan Matura si oproti prvnímu kolu polepšil na 23. příčku jako na středním můstku. "Jsem spokojený za dva vyrovnané skoky a výsledky," řekl Matura po soutěži.

Výsledky:
1. Ahonen (Fin.) 313,2 b. (141,5+142,5 m), 2. Ljökelsöy (Nor.) 307,2 (140,5+138,5), 3. Janda (ČR) 304,2 (138+141), 4. Bystöl (Nor.) 300,4 (137,5+143), 5. Benkovič (Slovin.) 300,0 (137,5+140), 6. M. Hautamäki (Fin.) 294,5 (136,5+136), 7. Loitzl
(Rak.) 291,7 (135,5+136), 8. Jussilainen (Fin.) 291,3 (136,5+137), 9. Höllwarth (Rak.) 289,8 (136,5+134,5), 10. Pettersen (Nor.) 283,9 (134+136,5), ...23. Matura 242,8 (125+123,5), 30. Hájek (oba ČR) 229,7 (125,5+116).

Koukalovi vymluvil pauzu o vánočních svátcích, denně s ním trénoval. "Chci mu poděkovat za tu práci, kterou tomu obětoval a poslouchal mě," říkal dojatě po bronzovém závodě.

Korunka má Kožíška v péči dva roky, od momentu, co se rodák z Harrachova rozhodl přestoupit ze severské kombinace k běžcům. "Je to týpek, který na to má. Musel jsem hodně bojovat, abych ho prosadil tam, kde je. Jsem obrovsky šťastný," vyprávěl.

Ve své kariéře získal Korunka dvě bronzové medaile, ve štafetě na ZOH v Calgary 1988 a na světovém šampionátu v Lahti 1989. "Ještě ho musí získat na olympiádě, aby to bylo srovnané," usmíval se. V průběhu závodu stál u tratě. "Když jel třetí kolo, kopl jsem do zábradlí, skoro jsem ho shodil, jak jsem byl nervózní. Už jsem tepal, jako bych jel maximálku já za něj," smál se.

Baranyk stál v jednom ze stoupání a na oba běžce křičel. "Stejně mě neslyšeli," říkal v prostoru cíle chraplavým hlasem. "Zrovna tam, kde jsem byl, trochu Martinovi cuknul ten Němec," připomněl závěrečný okruh, ve kterém se Axel Teichmann odpoutal od českého závodníka.

"Čekal jsem, že to bude dobrý. Ze strany Martina jsem to věděl už po štafetách," přiznal. Po semifinále si byl jistý, že ve formě je také Kožíšek.

I když celou noc kašlal. "Před buňkou navíc říkal, že ho prasecky bolí nohy a že to dnes ani neobjede. Bylo to pro něj strašně psychicky náročný," dodal.

"Není v optimální formě," přiznal o svém svěřenci i Korunka. "Ale je dynamicky založený, má odraz v nohou a trošku kraftu v rukách," popisoval. Za dva roky mu pod rukama vyrostl kvalitní závodník, už dvakrát letos bodoval Kožíšek ve sprintech Světového poháru. "Myslím, že z něj bude špičkový závodník," předpokládá Korunka.
V Oberstdorfu to byl pro dvojici Kožíšek, Koukal ideální závod. Co se obsazení týče, lehčí první semifinále a delší pauza před finále. "Vyšlo jim to, první rozjížďku měli v klidu. Kdyby to bylo opačně, tak to asi takhle nedopadlo. Ale přálo nám štěstí, a to k tomu patří," pochvaloval si Korunka.

Zatímco on přirovnával bronzový den k seznámení se s manželkou, Baranyk svojí životní partnerce na dálku děkoval. "Dlouho mě neviděla," vysvětloval. Poslední dva měsíce věnoval maximum svého času Koukalovi. "A chci poděkovat všem, kteří nám také pomohli," dodal. Před závodem myslel Baranyk na výsledek do šestého místa, tajně si představoval, jaké štěstí by jej panovalo - mít tak v cíli medaili.

A Korunka? Kdy začal věřil v místo na stupních? "Budete se divit, ale už v kvalifikaci! Ale byl jsem nervózní, co vám budu říkat?"

Teď byla ve zmírněné konkurenci ve stejné disciplíně
nejrychlejší.

Ale na vrchol vystoupila až po druhém kole. V tom prvním, které stavěl její otec a trenér, dojela druhá. Na vedoucí Rakušanku Kathrin Zettelovou ztrácela čtyři desetiny vteřiny, ale její soupeřce se na tvrdé, zmrzlé trati nevydařila druhá jízda.

Talent českého lyžování naopak tradičně zajel druhou jízdu nejlépe ze všech a o 65 setin sekundy předstihl třetí Anu Jelušičovou z Chorvatska.
 
Zettelová má na svou českou soupeřku smůlu. Za poslední tři týdny od ní inkasovala tři hořké porážky. Vedle dnešního závodu za ní skončila o místo hůře také na seniorském šampionátu ve slalomu, kde dojela čtvrtá, i v kombinaci, v níž skončila šestá. Záhrobská si tak vylepšila svou medailovou kolekci. Loni na juniorském šampionátu v Mariboru získala dvě bronzové medaile za slalom a kombinaci.

Slalomářský mistr světa Filip Trejbal skončil v superobřím slalomu juniorů na 28. místě, z českých krajanů ho předčil sedmnáctý Kryštof Krýzl. Zvítězil Rakušan Michael Gmeiner, který o pět setin sekundy předčil sjezdařského šampiona Roka Perka ze Slovinska a Kanaďana Garetha Sinea.

O víkendu se na šampionátu jedou obří slalomy. V sobotu mají tuto disciplínu na programu juniorky, v neděli junioři. Výsledky slalomu, sjezdu a obřího slalomu se započítávají do kombinace.

Výsledky:
Juniorky - slalom:
1. Záhrobská (ČR) 1:23,97 (41,64+42,33), 2. Zettelová (Rak.) 1:24,33 (41,24+43,09), 3. Jelušičová (Chorv.) 1:25,19 (42,23+42,96), ... M. Bubáková, V. Bubáková a Charvátová nedokončily 2. kolo, Marková nedokončila 1. kolo, Smutná (všechny ČR) byla po 1. kole diskvalifikována.

Junioři - superobří slalom:
1. Gmeiner (Rak.) 1:25,20, 2. Perko (Slovin.) a Sine (Kan.) oba -0,05, ...17. K. Krýzl -1,14, 28. Trejbal -1,76, 56. Čeřovský -4,06, 64. Zika -4,81, 65. Kasper -4,84, 68. Zeman (všichni ČR) -5,30.

Zvláštní dvojice se setkala v bílé stopě: Koukal jako mistr světa z Val di Fiemme 2003, který se od posledního šampionátu na tratích trápil a Kožíšek, který před dvěma lety opustil závody v severské kombinaci. "Měl jsem zvýšený pud sebezáchovy," vysvětloval před několika dny, že skoky na lyžích nepatřily k jeho silným stránkám.

Na mistrovství světa mysleli vysoko. "Uvažoval jsem o šestém místě," řekl Kožíšek na oficiální tiskové konferenci. Skutečnost však nakonec byla jiná - Koukal finišoval pro bronz! "Byl dobrý průběh závodu. Štěstí, které mohlo být, stálo při nás," přiznal Koukal. Češi figurovali v prvním, co se soupeřů týče, lehčím semifinále. Koukal v cílové rovince už jen lehce dojížděl. "Nestálo nás to tolik sil a už bylo vidět, že na to máme," dodal.

Nejhorší smrt je z vyděšení...

"Dušan přitom po kvalifikaci před buňkou říkal, že ho prasecky bolí nohy a že to dnes ani neobjede," prozradil Jan Baranyk, kouč Koukala.

"Byl vyplašenej. Nejhorší smrt je z vyděšení," smál se Koukal, mluvčí dvojice. "Je to huba ukecaná, kolikrát mě nenechá mluvit, snaží se mě přeřvat," usmíval se Kožíšek, jehož moderátor na stadionu Kjell-Erik Kristiansen překřtil na "Kozička".

Jak spolu vycházejí? "Při předávce se aspoň dotknout musíme, zatím není povoleno vzít parťáka hůlkou mezi lopatky," hýřil vtipy Koukal.

Finálový závod, v němž každého z dvojice čekali tři okruhy s délkou 1,2 km, zvládli mazáci. Starší z dvojice Martin Koukal nasadil k rozhodujícímu trháku ve čtvrtém okruhu, Kožíšek na svém posledním, třetím úseku udržel třetí místo a Koukal nemusel v cíli skrývat euforii.

Znovu se mu na šampionátu povedl husarský kousek - ze šampionátu ve Val di Fiemme 2003 poslal rodiče domů den před závodem na 50 km volnou technikou a vyhrál. A letos? "Naši odjeli včera," vysvětloval. Tak jim domů doveze bronzovou medaili. "Opět jsem byl na mistrovství jako outsider, opět odjíždím z medailí."

Medaile dle tradice: bez rodičů a se steakem

Na závod se připravoval dle svých tradic z Val di Fiemme - k večeři si ve čtvrtek dopřál hovězí steak. "Dva. Já jsem rád, když mám aspoň jednou denně kousek masa. Tady to bylo na mě moc makrobio, musel jsem se někde dojídat," smál se. Ani Kožíšek nepohrdnul pořádným kusem masa. "Byla to hromadná večeře," řekl.

Dvakrát už spolu závody ve sprintu dvojic absolvovali - loni i letos v závodu Světového poháru v Düsseldorfu. Věděli dobře, co je čeká. "Tohle je vlastně jedna forma těžkého intervalového tréninku. Jde o to vydržet jet opakovaně rychle," řekl Koukal.

Předávky nijak zvlášť netrénovali. "Jen jsme se občas škádlili, závodili jsme sprinty na tréninku," prozradil Kožíšek. "Ale on začíná být strašně rychlý, začíná mě štvát," reagoval Koukal.

Poté, co se v začátku letošní sezony trápil, změnil trenérské vedení. Od Švéda Christera Skoga zamířil k Janu Baranykovi. Nejhorší okamžiky zažil, když jej Baranyk přemlouval, ať si o Vánocích nedává pauzu, ale pořádně trénuje. "Po těch problémech je to náplast  k nezaplacení," přiznal Koukal. "Jsem rád, že mě Bára přesvědčil."

Ziskem bronzové medaile se Martin Koukal stal nejúspěšnějším českým běžcem na lyžích na mistrovství světa v poválečném období. "To je hezký. Teď už by mi mohli jen vytesat sochu..."

Ceremoniál nebyl veřejný, jak je to zvykem na velkých lyžařských akcích. Medailisté byli dekorováni v komorním prostředí klubovny lyžařského klubu v Bardonecchii. "Ale hymna nechyběla. Bylo to příjemné," vyznal se Trejbal.

Jeho triumf experty překvapil, ale nešokoval. "Filip je velice dobrý slalomář, v juniorském žebříčku figuroval na špici. Tajně jsme věřili, že bude mít medaili," řekl šéftrenér reprezentace Miloslav Sochor.
 
Na šampionát jel dvacetiletý závodník Spartaku Rokytnice s čerstvými zkušenostmi z nedalekého Bormia, kde na seniorském mistrovství světa obsadil mezi nejlepšími slalomáři světa sedmnácté místo. Oba závody se podle něj příliš nelišily. "Trať tady byla stejně těžká jako v Bormiu. Tam byl jiný závod jen díky své medializaci, byla tam spousta diváků. Okolí dělá tlak na psychiku. V tom směru to je mezi juniory lehčí, nebyl tak velký stres," vyložil Trejbal.
 
Ještě z jednoho důvodu měl cestu k úspěchu mírně jednodušší: mezi juniory není tak tuhá konkurence zkušených lyžařů jako mezi jejich vrstevnicemi. V juniorkách sbírají cenné kovy italské sestry Fanchiniovy - starší Elena získala v Bormiu stříbro ve sjezdu, na startu bude i Záhrobská. "U nás byl mezi dospělými snad jen Hargin," zmínil se Trejbal o Švédovi, který ve čtvrtek dojel za ním druhý. Má pro to prozaické vysvětlení. "Holky mají pomyslný vrchol kariéry níž, u nás se dosahuje dobrých výsledků později," uvedl.
 
Peníze na sezonu shání Trejbal horko těžko. V létě dokonce natírá střechy, aby zvládl pokrýt mamutí náklady. V tom připomíná britského slalomáře Alaina Baxtera, který si vydělával jako dlaždič. Po triumfu ale o financích nepřemýšlel. "Ani nevím, jak je to ošetřené se svazem. Něco určitě dostanu od lyžařských firem, se kterými mám smlouvu," tušil.
 
Mezi lyžaři je světlou výjimkou nejen tím, že si na závody vydělává rukama. Nemá třeba jako Záhrobská v otci staršího trenéra-mentora, spolupracuje se svým vrstevníkem Filipem Braunem, bývalým závodníkem. "Nemyslím si, že by mohl trénovat jen někdo, kdo má dvacet let praxi. Je vidět, že to jde," odpověděl Trejbal po zlaté jízdě kritikům.
 
V Bardonecchii jej čekala den po zlatém závodě hned další jízda v superobřím slalomu, proto se ani nemohl oddat velkým oslavám. "Ale něco lehčího proběhne, to se musí," usmál se.

Vrchol sezony jej přesto teprve čeká za dva týdny: jako světový šampion si vyjel právo startovat na finále SP ve švýcarském Lenzerheide

Rozjetý Dušan Kožíšek, kterého v Oberstdorfu stále sužuje kašel, ani nevšiml, že se v prvním stoupání po něm hůlkou ohnal Američan Torin Koos. "Nejsme na prvomájovém průvodu, aby se mávalo hůlkou," žertoval Martin Koukal. "Hůlky jsou od toho, aby se nima pohybovalo dopředu."

V semifinále pouze klidně dojížděl do cíle. "Po prvních dvou úsecích bylo rozhodnuto o pěti postupujících štafetách, tak jsem druhý úsek jel v klidu, třetí vycházel. Kazach jel krev o zlatý vidle a pak mu došlo ve finále," říkal Koukal.

Do finálového závodu odstartoval Kožíšek z první řady. A krátce po startu přišla další kolize: strčil si hůlku mezi lyže. "Byl jsem rád, že jsem to ustál," přiznal. "Hlavně jsem věděl, že němám jančit. Člověk nesmí přepálit začátek a snažit se ušetřit síly do posledního kola," vysvětloval.

Rozhodujícím okamžikem finálového závodu byl čtvrtý úsek. Na něm "nasadil" Martin Koukal rozhodující trhák. "Tam jsem za to vzal, měl jsem asi nejrychlejší čas, tam se udělala asi nejrychlejší díra," říkal Koukal.

Kožíšek třetí místo ve svém posledním úseku udržel a Koukal vyrážel na poslední okruh za domácím Axelem Teichmannem. "Na přechodu jsem na něj ztratil pět metrů. Dojel jsem ho, ale nebylo na to abych ho předjel," komentoval situaci ve stoupání, kde se od něj domácí lyžař odpoutal.

Martin Koukal však pohodlně finišoval do cíle jako třetí a česká dvojice se tak stala nejmladšími medailisty z běžeckých tratí na mistrovství světa v Oberstdorfu. Koukalovi je šestadvacet, Kožíšek je ještě o pět let mladší.

"Byl to můj poslední závod a stejně jako ve Val di Fiemme jsem získal medaili. Alespoň vidíte, že  umím využívat poslední šance," žertoval Martin Koukal.

Oba české závodníky podržely na náročných tratích v Oberstdorfu lyže. Servisman Jan Pešina si v cíli mnul ruce. "Hodně jsem zkoušel, abych to v každém kole dokázal přimáznout. Byl jsem v boxu, po každém kole jsem jim lyže kartáčoval a pokoušel se tam něco dát. Lyže byly hotové, pak jsme tam dávali jenom urychlovače," vysvětloval. "Ruce se mi třásly po každém kole víc a víc," přiznal.

"Pro mně je to šťastný den. Jako když jsem si našel manželku a narodila se dcera," rozplýval se Václav Korunka, trenér Dušana Kožíška. V medaili věřil už od kvalifikace. "Co vám budu povídat? Ale byl jsem nervózní," přiznal.

Jan Baranyk, trenér Martina Koukala, dokonce v průběhu závodu přišel o hlas. "A stejně mě neslyšeli," smál se spokojeně. Přípravu Martina Koukala na sebe převzal před dvěma měsíci a hned mohl slavit medaili.

Tři medaile, které už čeští lyžaři získali v Oberstdorfu, jsou vyrovnaným historickým maximem na MS v poválečném období. Tři cenné kovy měli lyžaři na MS ve Falunu 1993 a 1974. Páteční bronzová medaile dvojice Kožíšek, Koukal zkompletizovala českou sbírku v Oberstdorfu - ze závodu na 10 km volnou technikou má Kateřina Neumannová zlato, ze skoků na středním můstku Jakub Janda stříbro.

Z prvenství se v závodech dvojic radovali norští lyžaři - ženám kralovaly Marit Björgenová se čtyřicetiletou Hilde Pedersenovou a mužům dvojice Ruud Hofstad, Tor Arne Hetland.

Sprint dvojic na 6x1,2 km:
Muži: 1. Hofstad, Hetland (Nor.) 14:08,6, 2. Filbrich, Teichmann (Něm.) -3,8, 3. Kožíšek, Koukal (ČR) -4,8, 4. Zorzi, Schwienbacher (It.) -13,3, 5. Jonnier, Vittoz (Fr.) -14,3, 6. Kershaw, Grey (Kan.) -20,8, 7. Koševoj, Čebotko (Kaz.) -28,3, 8. Alipov, Ročev (Rus.) -48,8, 9. Lind, T. Fredriksson (Švéd.) -50,6, 10. Lasutkin, Dolidovič (Běl.) -1:06,8.
Ženy: 1. Pedersenová, Björgenová (Nor.) 12:19,7, 2. Lassilaová, Manninenová (Fin.) -2,8, 3. Čepalovová, Sidková (Rus.) -3,6, 4. Bauerová, Künzelová (Něm.) -9,8, 5. Follisová, Valbusaová (It.) -11,1, 6. Stortiová, Philippotová (Fr.) -14,l2, 7. Malahovová, Jackajaová (Kaz.) -18,2, 8. Mischolová, Rochatová (Švýc.) -26,7, 9. Öhrstigová, Dahlbergová -32,2, 10. Rennerová, Scottová (Kan.) -32,4, ...Balatková-Erbenová, Janečková (ČR) - nepostoupily do finále.

Odpovědi Ladislava Rygla najděte ZDE

"Nezlobte se," omlouval se pokorně na dálku fanouškům Ladislav Rygl v cíli individuálního závodu v Oberstdorfu. Po jeho skokanské části byl sedmý a myslel na medaili. Jenže špatně namazané lyže jej odsunuly na desáté místo.

"Strašně jsem se trápil, a když jsem viděl, jak se propadám, bylo mi z toho zle. Po tom skoku jsem taky věřil v lepší umístění, protože když běžím aspoň normálně, tak ani Tande se mnou nemůže jet," vzpomněl Ladislav Rygl v on-line diskuzi na mladého Nora, který vyjížděl na trať běhu na 15 km před ním.  "Ale sprint je zase další, jiný závod a teprve se uvidí, jak to všechno dopadne," dodal osmadvacetiletý závodník, který rozhovor se čtenáři absolvoval v hlavním tiskovém středisku.

Favoritů nedělního závodu je podle něj víc. "Manninen si bude chtít spravit náladu, Ackermann bude chtít druhou zlatou a ještě tak pět šest lidí na medaili má," řekl.

V letošní sezoně se mu vede na skokanském můstku. "To mě hrozně těší, když mi to letí," přiznal Rygl. Společnou přípravu s týmem skokanů-specialistů však neabsolvoval, ani se slovinským trenérem národního týmu Vasjou Bajcem své výkony nekonzultoval. " Se skokany se tady většinou míjíme a myslím, že Vasja Bajc má teď se svým týmem práce až nad hlavu," vysvětlil.

Ačkoli jej v posledních letech napadaly černé myšlenky na konec s kariérou, vydržel u severské kombinace. Ale start na zimních olympijských hrách ve Vancouveru 2010 už skutečně neplánuje. "To už pravděpodobně budu mít zcela jiné starosti," usmíval se.

Porovnání sdruženářů se skokany se nevyhýbal. "Nejlepší skokani-sdruženáři by se mohli dostat i mezi skokany-specialisty  do druhého kola závodu," byl si jistý Rygl. Jestli by stříbrný skokan na lyžích Jakub Janda zdolal všechny sdruženáře v běžecké stopě díky náskoku z můstku, si tak jistý nebyl. "Myslím, že Jandysovi by ten náskok nestačil," pousmál se Ladislav Rygl.

Před nedělním sprintem nechtěl odhadovat své šance. V nedávném sprintu Světového poháru v Seefeldu však skončil třetí. A v Pragelatu, rovněž ve sprintu, čtvrtý...

Dosavadním maximem českých lyžařů v této věkové kategorii bylo stříbro Lucie
Hrstkové v obřím slalomu z MSJ 2001 ve švýcarském Verbieru.  Dvacetiletý Trejbal, člen Spartaku Rokytnice, se letos zúčastnil i seniorského MS v Bormiu, kde skončil ve slalomu sedmnáctý.

Ve středečním sjezdu obsadil v Bardonecchii 44. místo, dnes ale mezi slalomovými brankami předčil celou juniorskou elitu. "Po zkušenosti z Bormia jsem si řekl buď všechno, nebo nic. Tak jsem to napálil a vyšlo to," řekl Trejbal.

První kolo mu vyšlo parádně, vedl po něm o téměř půl vteřiny. Ani s takovým náskokem ale druhou jízdu nejel na jistotu. "V žádném případě. Věděl jsem, že za mnou ti kluci zlato hodně chtějí, tak jsem se snažil to nešetřit," řekl mistr světa, jehož na šampionátu čekají ještě obří a superobří slalom.

Další Čech Kryštof Krýzl, v Bormiu dvaadvacátý mezi seniory, skončil ve slalomu těsně za hranicí první desítky. Zbylé medailové pozice si rozdělili Švéd Mattias Hargin, který na vítězného Trejbala ztratil 64 setin sekundy, a Beat Feuz ze Švýcarska.

Česká výprava přitom v Bardonecchii spoléhala především na bronzovou medailistku ze seniorského MS Šárku Záhrobskou. Ta však vynechala oba zahajovací rychlostní závody, protože v blízkém San Sicariu absolvovala sjezdařské tréninky pro závod Světového poháru.

Ve slalomu i v obřím slalomu by se však Záhrobská měla v dalších dnech na MSJ představit. Loni na juniorském šampionátu v Mariboru získala dvě bronzové medaile za slalom a kombinaci. 

Superobří slalom juniorek dnes v Bardonecchii vyhrála Rakušanka Andrea Fischbacherová, která zdolala favorizované italské sestry Nadiu a Elenu Fanchiniovy. Nejlepší z českých reprezentantek byla na 43. místě Klára Křížová.

Slalom se zároveň započítává do kombinace se sjezdem a obřím slalomem. V pátek absolvují junioři na šampionátu super-G, juniorky mají na programu slalom.

Výsledky
Junioři - slalom:  1. Trejbal (ČR) 1:24,10 (41,83+42,27), 2. Hargin (Švéd.) -
1:24,74 (42,55+42,19), 3. Feuz (Švýc.) 1:25,02 (42,70+42,32), ...11. K. Krýzl 1:26,38 (42,87+43,51), 42. Čeřovský 1:35,34 (48,11+47,23), Zeman a Mleziva nedokončili první kolo, Kasper (všichni ČR) nedokončil druhé kolo.

Juniorky - superobří slalom:  1. Fischbacherová (Rak.) 1:26,81, 2. N. Fanchiniová -0,09, 3. E. Fanchiniová (obě It.) -0,25, ...43. Křížová -4,77, 48. Smutná -5,36, 52. Bubáková -5,72, 53. Charvátová -5,85, 58. Chárová (všechny ČR) -6,36.

Mezi prvními se do ní přihlásil Martin Koukal - ve klasice to v Oberstdorfu není ono. "Necítím se, abych třikrát vyjel ten kopec," řekl k náročnému stoupání.

Záruka, že se štafeta udrží v kontaktu s nejlepšími, by chyběla. "Když Martin rozjížděl štafetu, vždycky to zvládl výborně. Ale tady není ve stavu, že by mohl začínat," dodal Petrásek. Risk na prvním úseku by se nemusel vyplatit.  "Pokud bychom na prvních dvou úsecích ztratili kontakt, tak by štafeta nebyla vidět v televizi," zdůraznil Petrásek.

Proto štafetu rozjede Jiří Magál, po něm se na trať vydá Lukáš Bauer - dva letos nejlepší čeští běžci. "Lukáš je ze všech nejlepší klasik. Kdyby se náhodou na prvním úseku ztratil kontakt, je jediný schopný to dojet. Druhý a třetí úsek jsou nejdůležitější."

Na první úsek bruslením se pak vydá Koukal. Před začátkem šampionátu se zaskvěl devátým místem v závodě Světového poháru v Reit im Winklu, v Oberstdorfu však zatím nezáří. Ale po skiatlonu si pochvaloval. "Cítil jsem dobře," říkal o nedělním závodě. "Věřím, že mu klasici připraví výbornou pozici," přál si Petrásek.

Závěrečný úsek pak absolvuje, čtyřiatřicetiletý Petr Michl.

Medaile sbírali Češi koncem osmdesátých let, na ZOH v Calgary 1988 a šampionátu v Lahti 1989. Ambice v Oberstdorfu? V Lahti 2001 skončila štafeta čtrnáctá, Ve Val di Fiemme 2003 sedmá. "Ale ještě jsme nebyli šestí. Takže doufám v umístění do šestého místa," netajil šéftrenér.

Nepovedený nedělní skiatlon už je pro mužský tým minulostí. "Jako servis jsme se z toho posbírali, závodníci musí závodit na tom, co jim připravíme," žertoval.

Na náročných tratích, jaké jsou ty v Oberstdorfu, je možné ledacos. V letošní sezoně se jely pouze dva závody štafet. V Östersundu vyhráli v úvodu sezony Němci. Ti jsou však v Oberstdorfu zatím na běžeckých tratích bez medaile. "Jestli ji nezískají ve štafetě, nevím, nevím," krčil rameny Petrásek. V italském Val di Fiemme triumfovali Norové.

Silné sestavy pošlou na tratě zcela jistě Rusové, Rakušané nebo Švédové. "Ale není tu žádný mančaft, který by výrazně dominoval," upozorňoval trenér českých mužů.

"V Oberstdorfu jsme závodili vždycky rádi, umějí tady udělat báječnou atmosféru," říkala Radka Kovaříková.

Předtím tu na tribuně fandili Kateřině Neumannové, Ladislavu Ryglovi i Jakubu Jandovi. "Jo, lyžování já měl vždycky rád, hlavně rychlé sjezdovky. Zakazovali nám je, ale potají jsem si často zajezdil," doplnil René Novotný. "Naposledy to bylo před dvěma lety v Davosu."  

"Jsem naštvanej," konstatoval Magál. V první části závodu, 15 km klasicky, se držel ve druhé skupině. "Tam jsem měl lyže srovnatelné s těmi dobrými," řekl. V bruslení však zaostával. "Dojel jsem lidi přede mnou a ti mi zase odjeli ve sjezdech," litoval faktu, že zvolil lyže na přimrzlý sníh. "Ale tohle je blbý, mokrý..." Počasí se v průběhu závodu výrazně neměnilo, pouze začalo jemně sněžit.

Mnohem víc zklamaný byl Lukáš Bauer. Po nedávném triumfu ve skiatlonu v Pragelatu jej mnozí pasovali do role favorita. "Ale já jsem ty předpovědi tlumil," upozorňoval. V cíli jej počítač registroval až na 34. místě! Po polovině klasické části závodu byl v kontaktu s nejlepší skupinou. Jenže poslední náročné stoupání jej zlomilo, na vedoucí závodníky výrazně ztratil.

"Ještě na konci druhého kola jsem si říkal, jak si to hlídám. Ale při vjezdu na louku už mi to začalo strašně klouzat," přiznal problémy už v polovině klasické části závodu. "Nevím, jestli to bylo mázou nebo už jsem na tom nedokázal dobře stát. Síly hodně ubývaly," řekl.

Problémy s výběrem a mazáním lyží přiznal i jeden ze servismanů Jan Pešina: "Na klasiku byly lyže velice průměrné, na bruslení u někoho podprůměrné, u někoho průměrné."

Jedině Martin Koukal se s lyžemi netrápil. "Na klasiku jsem měl skvěle namazané, vybral jsem měkčí lyže - na pohodu," vysvětlil. "Pro mně však byla klasika o dvě kola delší než jsem potřeboval."  

Na trati se cítil mnohem lépe než ve čtvrtečním závodě na 15 km volnou technikou, své nejsilnější trati. "Třicítka je na mně moc dlouhá, abych mohl myslet na umístění do deseti. Měl jsem to předvést ve čtvrtek,"  dodal sedmadvacátý závodník nedělního skiatlonu.

V dramatickém závěru závodu si titul mistra světa vybojoval Francouz Vincent Vittoz. Ten rozvířil lyžařské zákulisí po závodě Světového poháru v Novém Městě na Moravě. Při vítězství na Zlaté lyži měl totiž pozitivní test na zakázanou látku furosemid, jenže analýza B vzorku měla negativní výsledek. Jeho případ ještě neskončil a zabývá se jím Mezinárodní lyžařská federace FIS.

"No jo, zázraky se dějí," povzdechl si Jiří Magál. "Oficiálně je čistý, že  jo. Na to se nedá nic říct," řekl Bauer.

S odstupem osmi desetin vteřiny za ním vpadli do cíle Ital Diorgio Di Centa a Nor Frode Estil. Cílové foto přisoudilo stříbro Italovi. Jen těsně unikla medaile slovenskému běžci Martinu Bajčičákovi, který skončil čtvrtý s odstupem 1,3 vteřiny na vítěze.

Slováci podali protest proti stylu jízdy Estila, ovšem rozhodčí jej zamítli.  "Když zvítězí zdravý rozum, tak medaile patří mně," doufal Bajčičák ještě před verdiktem. Nor mu údajně přejel ve finiši do jeho dráhy. "Musel jsem uhnout do strany," říkal Bajčičák.

Skiatlon mužů (15 km klasicky + 15 km volně): 1. Vittoz (Fr.) 1:19:20,5, 2. Di Centa (It.) -0,8, 3. Estil (Nor.) -0,8, 4. Bajčičák (SR) -1,3, 5. Södergren Švéd.) -2,1, 6. Dolidovič (Bělorus.) -8,8, 7. Skjeldal (Nor.) - 11,5, 8. Botvinov (ak.) -20,0, 9. Valbusa (It.) -48,0, 10. Pankratov (Rus.) - 49,2... 18. Magál -1:32,8, 27. Koukal -2:39,6, 34. Bauer -4:00,2, 59. Šperl (vš. ČR) -7:50,6.

Vybral je podle závodu žen. "Když jsem je viděl, jak ve druhém kole všechny klouzaly... Vybral jsem lyže, které se normálně používají při teplotě mínus patnáct stupňů," vysvětloval. V areálu na stadionu v Reidu se přitom teploty pohybovaly kolem nuly, v průběhu závodu jemně sněžilo. "Struktura na nový prašan seděla," dodal.

Ve stoupáních se Bajčičák držel s nejlepšími, ve sjezdech jim dokonce ujížděl. "Všiml jsem si, že Norové i ostatní měli stoupavé lyže," dodal.

Několikrát se slovenský lyžař v závodu snažil odpoutat se od čela. "Bál jsem se, že nás doběhne skupina za námi, kde byli dobří bruslaři Němci," vysvětloval.

Čtveřici Botvinov, Bajčičák, Estil, Södergren však kolem jednadvacátého kilometru dostihla skupinka dalších pěti závodníků v čele s Francouzem Vittozem.

Když ten před šestadvacátým kilometrem zrychlil, Bajčičák na chvíli ztratil kontakt se špicí. "Začal mi trnout vršek, měl jsem strašné křeče, nemohl jsem zvedat ruce. To byl rozhodující moment," přiznal.

Čtvrtý nebo desátý? To je jedno

Soupeře sice za několik desítek metrů dojel, jenže ztratil hodně sil. "Kdybych byl v první skupině, věřím, že v kopci bych je přespurtoval a udělal si lepší pozici do cílové rovinky," přemýšlel.

Jenže při nájezdu do posledního kopce měla lepší pozici trojice Vittoz, di Centa, Estil. "Ale stejně jsem věřil, že to bude medaile. Měl jsem dobrou rychlost," konstatoval Bajčičák.

Do cílové rovinky vjížděl jako poslední z nejlepší čtveřice a do koridoru mu vjel Frode Estil. "On sice může přes koridor, ale nemůže nikoho zablokovat. Myslím, že udělal chybu. Možno měl metr, ale já pak musel do dalšího koridoru," vysvětloval Bajčičák. "Jel jsem před ním, ani jsem o něm nevěděl," hájil se Estil.

V cíli Bajčičák netajil smutek. "Výkon to byl dobrý, ale po desátém místě ze čtvrteční patnáctky volnou technikou jsem chtěl jednoznačně medaili," netajil vysoké ambice. "Neexistovalo žádné čtvrté, páté místo. To už je jedno, jestli jsem desátý nebo čtvrtý. Medaile je medaile."

Slovenská výprava podala dokonce proti výsledkům protest. "Vím, že je těžké bojovat proti Norům, ale věřím, že medaile patří mně," řekl. Jury slovenský protest neuznala, Bajčičák zůstal čtvrtý. "Je mi to trochu líto," přiznal slovenský běžec na lyžích.

Medailových ambicí se však v Oberstdorfu nevzdává. Chce se připravit na závěrečný běh na 50 km klasicky. "V klasice se cítím dobře, trénoval jsem na ni..."

Záběr televizní kamery na jeho obličej při stoupání v posledním okruhu klasické části závodu na 30 km, 15 km klasicky a 15 km volnou technikou, vyslal zcela jasný signál: Bauer na trati trpí.

Ještě na konci druhého kola si přitom říkal: Hlídám si to, jsem v kontaktu. V tu chvíli jezdil mezi prvními deset závodníky. "Ale při vjezdu na louku mi to začalo hodně klouzat. Nevím, jestli to bylo mázou nebo už jsem nedokázal dobře stát. Už to nešlo, síly hodně ubývaly," přiznal.

Lyže mu podkluzovaly a český lyžař ztrácel na nejlepší vteřinu za vteřinou. Na trati se ani nestihl pořádně zlobit. "Musel jsem se hodně soustředit na jízdu, když jsem to nechtěl zabalit. Pořád jsem si říkal, že už zbývá jen kolo, kolo a půl klasiky a na skejtu to může být úplně jinak," popisoval své psychické rozpoložení.

Ani pátý nejrychlejší čas v "depu" při přezouvání lyží mu nepomohl. "Když jsem vyrazil, zjistil jsem, že těch sil už moc není a lyže taky nejsou žádný zázrak," dodal zklamaně.

Výběr a mazání lyží, to je ve skiatlonu alchymie. Čeští servismani testovali před závodem pro Bauera celkem deset párů lyží. "Servis dělal, co mohl, ale dnes to byly průměrné lyže," konstatoval Bauer. "Měl jsem pocit, že vůbec nejely. Ale mohlo to být tím, že mi došly síly a hodně to bolelo na klasice."

Na mokrém sněhu se při teplotě kolem nuly trápilo víc závodníků, propadli domácí René Sommerfeld (28. místo) a Axel Teichmann (30.).

A únava ze čtvrtečního závodu na 15 km volnou technikou, ve kterém skončil Bauer na pátém místě? "Cítil jsem se trochu unavený, ale dost lidí tu patnáctku taky jelo a byli přede mnou. Takže na to se nechci vymlouvat," řekl jednoznačně.

Medailové ambice na mistrovství světa mu připisovali mnozí, sám lyžař je však krotil. "Věděl jsem, že pokud se to všechno sejde, šance je velká, ale říkal jsem - uvidíme," přiznal. "Prostě se to nesešlo. Myslím, že na skejtu jsem měl hodně času se s tím srovnat..."

Věřil, že je v silách šestadvacetiletého českého skokana "doletět" na stupně pro nejlepší. I navzdory nemoci, se kterou Janda bojoval před šampionátem. I navzdory tomu, že se letos vůbec poprvé závodilo na středním můstku. "Zvládl to super," pochvaloval si.

Nejdůležitější pro něj bylo "vsugerovat" Jandovi pocit, že může mít vysoké ambice. Budeš určitě do šestého místa, říkal mu. "Měl jsem jen trochu špatný pocit, protože tady na tréninku nebyly stejné. V tréninku byl desátý, čtrnáctý, ale neskákal špatně. Ale myslím, že Jandys tomu před závodem moc nevěřil."

Tlak v závodech Světového poháru už Janda zvládá, v lednu vyhrál závod Světového poháru v Titisee-Neustadtu. Jenže světový šampionát, to je jiná soutěž. "Poprvé byl favoritem. A zvládl to," oddechl si Bajc.

Optimismus do žil prý Jandovi v sobotu vlilo zkušební kolo, v němž předvedl skok dlouhý 96 m. Nervozita se však na můstku Schattenberg dala krájet, když Janda jako sedmý v pořadí po prvním skoku čekal na výsledky posledních šesti skokanů ve druhém kole. Bajc věřil, že se značka "CZE" posune ve výsledcích nahoru.

"Věděl jsem, že Jernej Damjan neskáče jako předtím a Jussilainen nemá formu jako dříve. Počítal jsem, že bude čtvrtý,"přiznal trenér. Jenže pak nezvládl ideálně svůj pokus Janne Ahonen. "Byl nemocný, ztratil dynamiku skoků," popsal problém finského skokana.

O vítězství Benkoviče už neměl pochyb. "Po prvním kole měl velký náskok," netajil radost z úspěchu krajana.

Ačkoli za svého trenérského působení získal se svými svěřenci víc než dvacet medailí z vrcholných akcí, v sobotu měl zvláštní pocit. "Je to jiné... V Japonsku jsme věděli, že jsme favorité a počítali jsme s tím," přiznal.

Když nastoupil před sezonou k českému týmu, dal si cíl: vytáhnout jej na pozice, kam patří. Povedlo se mu to: Janda se vyšvihl mezi absolutní světovou špičku, Matura se v posledních týdnech pravidelně dostává do druhého kola závodů Světového poháru, zlepšil se mladý Mazoch.

"Přišel jsem pracovat, jako trenér dělám své maximum, " řekl. "Ale jak všude na světě, ani váš ani slovinský systém není prefektní.  Mrzí mě, že všichni trenéři nepracují pro český skok. Tady nejde o mně ani o Jandyse," dodal Vasja Bajc."Ale jsme na správné cestě."

Žádné emoce ve vás nejsou?
Tak určitě něco ve mně  je. Ale třeba teď půjdu na dopingovku a dostanu na dva roky stopku... (smích)

To říkáte proto, že jste před šampionátem i přímo v Oberstdorfu bojoval s nemocí, že?
Bral jsem vitamíny, abych se z toho dostal. Uvidíme, co v nich je. Vezu si s sebou krabici léků, vypadá to u mě na pokoji jako u feťáka.

Je medaile o to cennější, že jste měl před závodem zdravotní problémy?
Určitě je to o to hezčí. Dva dny zpátky jsem na tom byl docela špatně, ani včera to nebylo stoprocentní. Hlavně mám spánkový deficit, spím deset hodin denně a nestačí mi to. Ještě bych něco potřeboval.

Po prvním kole jste byl sedmý. Jak jste prožíval závěr závodu?
Skočil jsem a říkal si, když zůstanu sedmý, je to skvělé. Po mně někteří neskočili, najednou jsem byl čtvrtý. No, ta bramborová... Ale že to půjde až na druhé, tomu jsem nevěřil.

Na co jste myslel, když byl nahoře pouze Slovinec Benkovič?
On měl strašně velký náskok, přes deset bodů, v prvním kole mu to ulítlo. Stačil mu úplně průměrný skok, aby vyhrál.

Nevěřil jste, že by to mohlo vyjít na nejcennější medaili?
Benkovič tady skákal velice dobře v tréninku, stačil mu průměrný skok. Určitě tam byla nějaká nervozita, ale zvládl to perfektně a vyhrál zaslouženě.

Závod výrazně ovlivnil vítr...
No jo, byl to jeden ze závodů, o kterých Franta Jež říká, že štěstí přeje připraveným.

Cítil jste před prvním závodem na mistrovství světa větší napětí?
Před prvním skokem jsem byl hodně nervózní. Bavil jsem se o tom s Vasjou, projevilo se to na nájezdové rychlosti, bylo to pomalejší.

V sezoně jste měl problémy s hmotností. Musel jste se v Oberstdorfu dovažovat pitím?
Byl jsem se zvážit po zkušebním kole, vážil jsem přesně 63 kilo. Ale říkal jsem jim, nebojte se, já to dopiju.

Dopijete to večer? Oslavíte medaili?
Jestli do sebe dostanu panáka, asi mě to hodně odvodní a zítra budu muset zase dopíjet. Ale jednoho tam asi šupnem.

Vaše okolí bylo vzhledem k výborným výkonům, které jste podával celou sezonu, hodně optimistické. Vy jste řeči o medaili krotil.
No jo, ty fámy jste možná rozšířili vy... Já jsem sem přišel závodit, udělat dobré skoky a na medaili jsem nemyslel. To by mě hodně svazovalo.

Budete s medailí v kapse před závodem na velkém můstku uvolněnější?
To vám řeknu až po závodě. Ale ta "devadesátka" se mi docela líbila.

Umíte si představit, jak to teď vypadá ve Frenštátu v Saky Baru, jehož majitelem je poslední medailista ze světového šampionátu Jaroslav Sakala?
No... Říkali mi po Neustadtu (Janda vyhrál tamní závod Světového poháru - pozn. red.): Jestli příště něco vyhraješ, necháme ti tady účet. Tak nevím, jestli to budu muset platit...

V neděli je v programu soutěž družstev. Přichází do úvahy možnost, že byste ji vynechal a soustředil se na soutěž na velkém můstku?
To bych nemohl udělat. Žertoval jsem s klukama: Chlapi, potřebuji si odpočinout. Ale neudělám to.

Krátce před mistrovstvím vás trápila nemoc. Už jste zdravý?
Je mi líp.

Skutečně?
Ve čtvrtek mi bylo hodně blbě, byl jsem taky unavený z cesty. Dostal jsem od doktora vitamínovou bombu a dneska je to lepší. Cítím se slabší, ale jde to.

V letošní sezoně se v závodech Světového poháru skákalo na velkém můstku. Jak se skáče na středním HS-100? Na co musíte dávat pozor?
Rozdíl je v tlaku a letu. Nejde zatlačit na lyže, hned spadnete dolů. Nesmíte udělat ani nejmenší chybičku. Ale to na velkým vlastně taky ne, že jo.

Můstky v areálu Schattenberg přes léto rekonstruovali. Líbí se vám?
To se ukáže až po závodě. (úsměv)

Experti říkají, že chorály fanoušků a mávání praporů mění termiku při letu, což zvýhodňuje následující skokany?
Jééé, to je spekulace. Možná o dvě desetiny, když zařve sedmdesát tisíc Poláků v Zakopaném. Němec Uhrmann skáče o čtyři místa přede mnou, to asi nevydrží...

Jak vám sedí nová kombinéza?
Je slušná, ale večer budu zašívat. Rozhodčí mě chytili, že ji mám o dva centimetry větší. A taky jsem si propálil rukáv při nažehlování reklamy.

Všechny čtyři závody tu proběhnou za umělého osvětlení. Už jste si zvykl na kontaktní čočky?
Jasně, bez problémů. Zvládám i nandávání, jednu za pět vteřin.

Kdo je favoritem sobotního závodu? Janne Ahonen po Novém roce ztratil svoji suverenitu...  
Je to mistrovství světa, může přijít překvapení.

Na koho byste si vsadil?
Na Malysze, nebo Höllwartha. Na tomhle můstku vypadají hodně dobře.

Sám na sebe ne?
To jsem neslyšel, na to neodpovídám. Fakt to ze mě nedostanete, víte to už přece. Na sebe bych nevsadil, nikdy.

Po bravurně zvládnuté střední pasáži se jako první ze startujících dostal pod minutu a 59 sekund, ale dlouho v čele výsledkové listiny nevydržel.

Walchhofer, který startoval o pět míst za ním, zajel výborně a Maiera porazil bez jediné setiny o sekundu. Třetí místo Millerovi bezpečně stačilo, aby se vzdálil v čele Světového poháru Benjaminu Raichovi.

Rakouské hvězdě z Bormia sebral nedávný šampionát hodně energie a v průběhu jízdy ztrácela cenné desetiny. Raich nakonec skončil jedenáctý.

Do 11. místa se vešlo hned sedm rakouských lyžařů. Vítězný Walchhofer si upevnil vedení v disciplíně a před zbylými třemi sjezdy má nejblíže k malému křišťálovému globu.

Další body budou ve hře v sobotu, kdy se po dnešním odloženém závodu z Kitzbühelu uskuteční v Garmischi další sjezd. Náročný víkendový program uzavře superobří slalom.

Výsledky - sjezd:
1. Walchhofer 1:57,79, 2. Maier (oba Rak.) -0,99, 3. Miller (USA) -1,13, 4. Grugger (Rak.) -1,23, 5. Rahlves (USA) -1,32, 6. F. Strobl (Rak.) -1,45, 7. Defago (Švýc.) -1,65, 8. Schifferer (Rak.) -1,72, 9. Guay (Kan.) -1,78, 10. Franz (Rak.) -1,92.
Pořadí SP (po 26 z 36 závodů):
1. Miller 1153 b., 2. Raich (Rak.) 1022, 3. Maier 810, 4. Walchhofer 765, 5. Rahlves 561, 6. Grugger 436, 7. Grandi (Kan.) 429, 8. Kjus (Nor.) 425, 9. Defago 418, 10. Cuche (Švýc.) 395, ...120. Bank (ČR) 14.
Pořadí sjezdu SP (po 8 z 11 závodů):
1. Walchhofer 531, 2. Miller 438, 3. Grugger 371, 4. Rahlves 309, 5. Maier 257, 6. Franz 238.

Norka, která by měla za rok v italském středisku obhajovat olympijské zlato ze Salt Lake City, pak kralovala ve finále a zajistila si druhý triumf v sezoně a 34. v kariéře ve Světovém poháru.

Sudová těsně prohrála souboj o druhé místo se St. Pierreovou. Rakušanka Marblerová díky čtvrté pozici uhájila před českou lyžařkou průběžnou třetí příčku před závěrečným závodem, který se uskuteční 26. února v norském Vossu.

V sobotu budou v Sauze D'Oulx závodit akrobatičtí skokani na lyžích. Olympijský vítěz Aleš Valenta bude opět chybět, neboť se snaží zbavit problémů se zády.

Muži: 1. Bloom 27,02 b., 2. Mayer (oba USA) 26,61, 3. Ronkainen (Fin.) 26,60, 4. Colas (Fr.) 25,82, 5. Dawson (USA) 25,60, 6. Moreau (Kan.) 25,12, ...56. Horák (ČR) 6,08.
Pořadí SP (po 10 z 11 závodů): 1. Bloom 740, 2. Roberts (USA)
444, 3. Begg-Smith (Austr.) 433.
Ženy: 1. Traaová (Nor.) 25,86, 2. St. Pierreová (Kan.) 25,14, 3. N. Sudová (ČR) 25,12, 4. Marblerová (Rak.) 24,42, 5. Kurylowiczová (Kan.) 23,52, 6. Satojaová (Jap.) 23,25, ...29. Š. Sudová (ČR) - vyřazena v kvalifikaci.
Pořadí SP (po 10 z 11 závodů): 1. Heilová (Kan.) 730, 2. Traaová 549, 3. Marblerová 488, 4. N. Sudová 486, ...34. Š. Sudová 24.

Ještě přímo na šampionátu se trápil s lehkou virózou, do kvalifikace však nastupoval v pořádku. "Ve čtvrtek jsem na tom byl docela špatně, ale dostal jsem vitamínovou bombu a už mi je líp," dodal optimisticky.

Na sobotu hlásí meteorologové sněžení a upozorňují na silný vítr ve večerních hodinách. První kolo závodu na středním můstku přitom je přitom naplánováno na 16.00 hod. "Uvidíme, jaké bude počasí a jak to dopadne," netrápil se dopředu Janda.

Jan Matura si taky pochvaloval. "Byl to v pohodě zajišťovací skok na postup. Vlastně můj nejpovedenější zdejší skok," komentoval svých 91,5 m.

Ve čtvrtek se skokani v tréninku trápili na můstku Schattenberg s křivou stopou, zvykali si na nové kombinézy. Matura navíc zkoušel nové lyže. "Takže to opravdu bylo všechno zkušební," dodal. Nakonec však kvalifikaci odskákal na starých lyžích, které chce použít taky v závodě.

Do něj se z české čtveřice neprobojoval pouze Jakub Hlava, na posledního postupujícího Martina Mesíka ze Slovenska mu chyběly tři body.

Vítězem kvalifikace se stal Wolfgang Loitzl z Rakouska, kterému chyběl jeden metr do hranice 100 m a o 7,5 bodu byl lepší než norský skokan Björn Einar Romören.

Výsledky - kvalifikace:
1. Wolfgang (Rak.) 136 b. (99 m), 2. Romören (Nor.) 128,5 (96,5) a Vasiljev (Rus.) 128,5 (96,5), 4. Ahonen (Fin.) 128 (95,5) a Benkovič (Slovin.) 128 (96,5), 6. Malysz (Pol.) 127 (95,5), ...18. Janda 121,5 (92), 24. Matura 118,5 (91,5), 49. Mazoch 108,5 (87,5), ...53. Hlava (všichni ČR) 105 (87) - nepostoupil do hlavního závodu.

Ještě přímo na šampionátu se trápil s lehkou virózou, do kvalifikace však nastupoval v pořádku. "Ve čtvrtek jsem na tom byl docela špatně, ale dostal jsem vitamínovou bombu a už mi je líp," dodal optimisticky.

Na sobotu hlásí meteorologové sněžení a upozorňují na silný vítr ve večerních hodinách. První kolo závodu na středním můstku přitom je přitom naplánováno na 16.00 hod. "Uvidíme, jaké bude počasí a jak to dopadne," netrápil se dopředu Janda.

Jan Matura si taky pochvaloval. "Byl to v pohodě zajišťovací skok na postup. Vlastně můj nejpovedenější zdejší skok," komentoval svých 91,5 m.

Ve čtvrtek se skokani v tréninku trápili na můstku Schattenberg s křivou stopou, zvykali si na nové kombinézy. Matura navíc zkoušel nové lyže. "Takže to opravdu bylo všechno zkušební," dodal. Nakonec však kvalifikaci odskákal na starých lyžích, které chce použít taky v závodě.

Do něj se z české čtveřice neprobojoval pouze Jakub Hlava, na posledního postupujícího Martina Mesíka ze Slovenska mu chyběly tři body.

Vítězem kvalifikace se stal Wolfgang Loitzl z Rakouska, kterému chyběl jeden metr do hranice 100 m a o 7,5 bodu byl lepší než norský skokan Björn Einar Romören.

Výsledky - kvalifikace:
1. Wolfgang (Rak.) 136 b. (99 m), 2. Romören (Nor.) 128,5 (96,5) a Vasiljev (Rus.) 128,5 (96,5), 4. Ahonen (Fin.) 128 (95,5) a Benkovič (Slovin.) 128 (96,5), 6. Malysz (Pol.) 127 (95,5), ...18. Janda 121,5 (92), 24. Matura 118,5 (91,5), 49. Mazoch 108,5 (87,5), ...53. Hlava (všichni ČR) 105 (87) - nepostoupil do hlavního závodu.