Jak se cítíte?
Perfektně! Je to pohoda!

Před rokem jste ve Finsku skončil třetí, letos jste vyhrál. Bude Kuusamo vaším oblíbeným městem?
Uvidíme příští rok po závodě. (smích) Momentálně je mým oblíbeným můstkem. Vždycky jsem ho měl rád, můstek je super. Jenže to počasí je dost brutální. Zažil jsem tady ledacos - před pěti lety se tady týden nic ani nehnulo, rok na to jsme nic neskočili. Když řeknete skokanovi Kuusamo, každý si představí nervy.

Letos vám počasí také měnilo plány. Páteční závod byl zrušen kvůli hustému sněžení....
V sobotu zase na věži dost foukalo. Teploměr kazoval asi mínus pět, hodně velká zima.

Byl jste nervózní před začátkem sezony?
Byl. Měl jsem tady docela špatný oficiální trénink, potřeboval jsem něco skočit. Pak přišel jeden skok před dnešním závodem, který jakž takž vyšel. Uklidnilo mě, že jsem to nezapomněl...

V čem je jednokolový závod jiný než klasický?
Bereš to z pohledu: Když skočím super, bude to skvělý výsledek. Když to pokazím, už nemůžu nic dotáhnout.

Znamená to větší riziko?
O riziko nejde. Ale člověk musí být perfektní.

Nazval byste váš vítězný skok perfektním?
Vyšel skvěle, shodli jsme se na tom s Vasjou (Bajcem, trenérem národního týmu - pozn. red.). Všechny tři skoky byly hodně kvalitní.

V prvním závodě absolvovali po vás pokusy ještě čtyři skokani. Kdy jste si uvědomil: Vyhrál jsem?
Jakmile Ahonen (poslední startující - pozn. red.) dopadl. To se pozná, měl jsem to spočítané. I kdyby dostal dvacítky za styl, na mé hodnocení by to nestačilo.

Vyhrát jen jedním skokem, není to poloviční vítězství?
Ne, proč? Pro všechny to bylo stejné, tak se to domluvilo.

Měl jste vůbec čas vychutnat si vítězství?
To byl problém. Nemohl jsem se radovat! Sbalil jsem si lyže a odešel do hotelu. Hodinu jsem byl na pokoji, abych se vyhnul tomu humbuku kolem. Televize, novináři - to by mi v koncentraci na druhý závod nepomohlo.

Co jste dělal v hotelu o pauze mezi závody?
Lehl jsem si a četl časopis. O autech.

Nevadí vám, že jste si jen tak nemohl vyložit nohy na stůl a odpočívat?
Vadí - nevadí. Takový byl program na dnešek. Kdybych ne já, byl by někdo jiný.

Co takhle odpověď: Vychutnám si to příště?
Já takhle přece nemluvím. A nebudu.

Na můstky si už rok nenosíte mobilní telefon. Zkontroloval jste jej po prvním závodě?
Ano.

A?
Něco málo tam bylo. (smích)

V podvečerním, klasickém dvojkolovém závodě jste skončil sedmý. Spokojený?
Ano. I sedmé místo je cenné. První skok dobrý, ale byla tam smůla na vítr. No jo, je to sport.

Jakou trofej si odvezete z Kuusama?
Dostal jsem porcelánový talíř. Nic zvláštního, jako ze supermarketu. Vejde se na něj hodně jídla.

Večer vyhrál Slovinec Robert Kranjec, třetí z jednokolového závodu. Překvapil vás?
Ne, skákal tady skvěle. Znám ho, potkáváme se denně, na trénincích v hale třeba spolu hrajeme fotbal.

Oslavíte nějak své druhé vítězství v závodě Světového poháru?
Kdepak, nestíháme! Musím balit, ve čtvrt na tři ráno odjíždíme do Oulu a odtud na tréninky do Lillehammeru.

Jak se odměníte za úspěšný vstup do sezony?
Nijak. Je jenom začátek, mám před sebou ještě hodně závodů. A nějaké věci? Mám spoustu hezkých a další nepotřebuju. Stačí, aby mi jezdilo auto, fungoval mobilní telefon a aby mě Lucka měla ráda.

Když mluvíte o přítelkyni, jste známý tím, že v soukromí skoky nerozebíráte. Ani po vítězství jste neudělal výjimku? Nemluvil jste se svými blízkými?
Přítelkyně mi volala. Táta jen psal. Asi si myslí, že jsem naštvanej po druhém závodě. Ví, že jsem hodně hádavý. Ale teď bych nebyl. Bylo to skvělé!

Jak se cítíte?
Perfektně! Je to pohoda!

Před rokem jste ve Finsku skončil třetí, letos jste vyhrál. Bude Kuusamo vaším oblíbeným městem?
Uvidíme příští rok po závodě. (smích) Momentálně je mým oblíbeným můstkem. Vždycky jsem ho měl rád, můstek je super. Jenže to počasí je dost brutální. Zažil jsem tady ledacos - před pěti lety se tady týden nic ani nehnulo, rok na to jsme nic neskočili. Když řeknete skokanovi Kuusamo, každý si představí nervy.

Letos vám počasí také měnilo plány. Páteční závod byl zrušen kvůli hustému sněžení....
V sobotu zase na věži dost foukalo. Teploměr kazoval asi mínus pět, hodně velká zima.

Byl jste nervózní před začátkem sezony?
Byl. Měl jsem tady docela špatný oficiální trénink, potřeboval jsem něco skočit. Pak přišel jeden skok před dnešním závodem, který jakž takž vyšel. Uklidnilo mě, že jsem to nezapomněl...

V čem je jednokolový závod jiný než klasický?
Bereš to z pohledu: Když skočím super, bude to skvělý výsledek. Když to pokazím, už nemůžu nic dotáhnout.

Znamená to větší riziko?
O riziko nejde. Ale člověk musí být perfektní.

Nazval byste váš vítězný skok perfektním?
Vyšel skvěle, shodli jsme se na tom s Vasjou (Bajcem, trenérem národního týmu - pozn. red.). Všechny tři skoky byly hodně kvalitní.

V prvním závodě absolvovali po vás pokusy ještě čtyři skokani. Kdy jste si uvědomil: Vyhrál jsem?
Jakmile Ahonen (poslední startující - pozn. red.) dopadl. To se pozná, měl jsem to spočítané. I kdyby dostal dvacítky za styl, na mé hodnocení by to nestačilo.

Vyhrát jen jedním skokem, není to poloviční vítězství?
Ne, proč? Pro všechny to bylo stejné, tak se to domluvilo.

Měl jste vůbec čas vychutnat si vítězství?
To byl problém. Nemohl jsem se radovat! Sbalil jsem si lyže a odešel do hotelu. Hodinu jsem byl na pokoji, abych se vyhnul tomu humbuku kolem. Televize, novináři - to by mi v koncentraci na druhý závod nepomohlo.

Co jste dělal v hotelu o pauze mezi závody?
Lehl jsem si a četl časopis. O autech.

Nevadí vám, že jste si jen tak nemohl vyložit nohy na stůl a odpočívat?
Vadí - nevadí. Takový byl program na dnešek. Kdybych ne já, byl by někdo jiný.

Co takhle odpověď: Vychutnám si to příště?
Já takhle přece nemluvím. A nebudu.

Na můstky si už rok nenosíte mobilní telefon. Zkontroloval jste jej po prvním závodě?
Ano.

A?
Něco málo tam bylo. (smích)

V podvečerním, klasickém dvojkolovém závodě jste skončil sedmý. Spokojený?
Ano. I sedmé místo je cenné. První skok dobrý, ale byla tam smůla na vítr. No jo, je to sport.

Jakou trofej si odvezete z Kuusama?
Dostal jsem porcelánový talíř. Nic zvláštního, jako ze supermarketu. Vejde se na něj hodně jídla.

Večer vyhrál Slovinec Robert Kranjec, třetí z jednokolového závodu. Překvapil vás?
Ne, skákal tady skvěle. Znám ho, potkáváme se denně, na trénincích v hale třeba spolu hrajeme fotbal.

Oslavíte nějak své druhé vítězství v závodě Světového poháru?
Kdepak, nestíháme! Musím balit, ve čtvrt na tři ráno odjíždíme do Oulu a odtud na tréninky do Lillehammeru.

Jak se odměníte za úspěšný vstup do sezony?
Nijak. Je jenom začátek, mám před sebou ještě hodně závodů. A nějaké věci? Mám spoustu hezkých a další nepotřebuju. Stačí, aby mi jezdilo auto, fungoval mobilní telefon a aby mě Lucka měla ráda.

Když mluvíte o přítelkyni, jste známý tím, že v soukromí skoky nerozebíráte. Ani po vítězství jste neudělal výjimku? Nemluvil jste se svými blízkými?
Přítelkyně mi volala. Táta jen psal. Asi si myslí, že jsem naštvanej po druhém závodě. Ví, že jsem hodně hádavý. Ale teď bych nebyl. Bylo to skvělé!

"Je to nejvyšší meta. Dostane se tam z ligy jen pár hráčů. Člověk je víc na očích. Může se zviditelnit a posunout se někam dál," domnívá se Petržela.

Necítíte před tak důležitým zápasem nervozitu?
Vůbec ne. Vím, že máme před sebou důležité utkání, ale nějaké zvláštní nervozity jsem si nevšimnul. Snažíme si ji nepřipouštět a rychle se jí zbavit. Do zápasu jdeme s tím, že chceme vyhrát. Kdybych byl nervózní, tak by výkon na výhru nestačil.

V čem je baráž zrádnější než klasické tabulkové soutěže?
Specifické je, že se hraje jen na dva zápasy. Dvě utkání, která ti můžou změnit fotbalovou kariéru. Když se v lize něco nepovede, máme ještě čas to napravit. Teď nás čeká souboj, ve kterém je každá chyba okamžitě poznat.

Loni jste hrál se Slováckem finále českého poháru. Je důležitost obou zápasů srovnatelná?
I když pohár znamená hodně, baráž s Německem je pro mě ještě důležitější. Je to obrovská výzva.

Ukázat se na domácím stadionu, to je taky pořádná motivace, ne?
Hrát na vlastním stadionu, na to se vždycky moc těším. Musím makat naplno, protože mě určitě spousta lidí v hledišti bude sledovat o trochu víc, než ostatní.

Proč se vaši spoluhráči rozhodli právě pro Uherské Hradiště?
Letos jsme tady nastoupili proti Arménii a kluci si prostředí pochvalovali.
Máme útulný stadion, kde je pokaždé výborná atmosféra. Hlediště bude zcela vyprodané.

Není taková kulisa pro hráče zavazující?
Před zápasem se určitě u každého trocha nervozity objeví, ale při první přihrávce to z nás spadne. Atmosféru během utkání už moc nestačím vnímat.

Co víte o hře Německa?
Zatím nic moc, ale trenéři nás určitě skvěle připraví. Trochu nám o soupeři řekli Filip Trojan a Václav Svěrkoš, kteří v Německu působí.

Hrají prý kombinační fotbal a makají dopředu i dozadu. Typičtí Němci. S jakou strategií do prvního zápasu půjdete?
Doma musíme hrát na vítězství, zároveň si ale stále musíme hlídat obranu a nedostat gól. Jakékoliv vítězství bez obdržené branky by bylo pěkné.

Jak na váš odchod reagovali spoluhráči?
Skoro všichni kluci v kabině mi to přáli. Ne, to jsem řekl špatně, úplně všichni. Kdyby měli tu možnost, nebudou váhat a půjdou do Omsku taky. Kabina se se mnou rozloučila perfektně.

Nemrzí vás, že odcházíte z Čech v době, kdy jste druhý v kanadském bodování extraligy?
Víte, bodová kariéra mě neuživí. Výčitky mám jen kvůli tomu, že opustím klub a nepomůžu klukům v tom, co chtějí dosáhnout. Ale každý je nahraditelný. Věřím, že to kluci zvládnou i beze mě.

Ale pokud náhodou získají letos titul a vy u toho nebudete, asi vás to zabolí, ne?
Strašně bych jim to přál. Ale já ten titul s Libercem stejně jednou získám. Odcházím jen na chvíli.

Co vy a ruský jazyk?
Ruštině trošku rozumím. Ve škole jsme ji měli, i když já jsem nedával pozor. Jasně, asi budu mít ze začátku problémy. Ale mně stačí tabule. Když trenér něco nakreslí, tak to pochopím.

V Omsku zatím hraje jeden Čech - Milan Kraft. Jste s ním v kontaktu?
Milan Hnilička mi na něj sehnal mobil, tak se mu chystám zavolat. Přece jen jdu do cizího prostředí, navíc na Sibiř. Nevím ani, co si oblíknout.

Byl jste kapitánem libereckého týmu. Kdo to vezme po vás?
Já jsem trenérovi navrhl Standu Procházku. Je to nejstarší hráč v mužstvu, odehrál v extralize snad 14 sezon. Umí pochválit i zvýšit hlas, v tom jsme úplně stejní. Věřím, že je to ten správný člověk na místo kapitána. Ale pozor, kapitánské céčko mu jen půjčuju, já se vrátím.

Berete s sebou na Sibiř i rodinu?
Až po vánoční přestávce. První měsíc pro mě bude hodně těžký, mám osmnáctiměsíční dcerku, bude se mi strašně stýskat po ní i manželce. Ale Rusové se chovali vstřícně. Mám ve smlouvě, že klub hradí rodině všechno včetně letenek.

Jste známý vtipálek, ale Rusko je spíš proslulé tvrdým drilem. Jak se s tím vyrovnáte?
Tak to pro mě bude průšvih. Jsem typ člověka, který si dělá v kabině srandičky a různě huláká. Ruskou srandu neovládám, budu se jí muset naučit. Jestli vůbec existuje. Doufám, že tam hráči nemají v hlavě jen hokej, to by byl nesmysl.

Máte z něčeho strach?
Ze zimy. A taky z lítání.

Nemáte rád letadla?
To je spíš otázka pro manželku, ta to se mnou zažívá při dovolených. Jak to říct? Letět na zápas a dát si pár panáků, to by asi nebylo úplně nejlepší. (smích)

Někteří hokejisté se z Ruska vrátili s nepořízenou. Tohle vás nestraší?
Může se mi to stát taky. Ale pokud mě klub nevyhodí, vydržím tam. Podmínky tam budou těžké, ale já věřím tomu, že nejsem typ hráče, který by se tam z toho... Nechci říkat to slovo.

Extraliga má reprezentační přestávku a pak zmizíte do Ruska. Nemrzí vás, že jste se nerozloučil s libereckým publikem?
Je mi to líto, ale věřím, že fanoušci to pochopí. Jdu do Ruska jen na chvilku. Až se vrátím, všechno jim vynahradím. Nějakou šou na ledě po každém vyhraném zápase zase udělám. I diváci mají podíl na tom, že si mě někdo všimnul.

Kdy vlastně odlétáte?
Příští úterý, ale ještě nemám vyřízené vízum ani letenky. Teď mě zajímá reprezentace a Karjala Cup. Jsem hrozně rád, že jsem se do národního týmu na stará kolena dostal. Určitě jsou u nás lepší hráči než já.

Asi musíte říct povedený zápas, že?
Zvládli jsme ho, dokonce líp než čtvrteční zápas se Sofií v Poháru UEFA (4:2 - pozn. red.). Dali jsme brzy gól.

Vy jste mohl skórovat i dřív.
Už v 2.minutě, co? Karel Piták mi to ideálně přihrál mezi dva beky, ale já netrefil.

Váš gól vypadal poměrně snadno. Stejně jako váš centr, ze kterého skóroval Švento.
Zprava jsme se prosazovali, protože jejich obránce Palinek přistupoval až do zálohy k Pitákovi. Měli tam docela díry. Vepředu pak měli jenom jednu šanci - za stavu 1:0 nás při sóle Ivany podržel brankář Kozáčik.

Který byl pak vyloučen. Nezatrnulo vám?
Vedli jsme 2:0 a pokyny byly jasné: tenhle stav udržet. Povedlo se to. I když já už byl pak sám na hrotu a lítal od ničeho k ničemu, to bylo trošku ubíjející.

A vyčerpávající, ne? Vždyť Slavia hrála v týdnu dva zápasy v lize a jeden v Poháru UEFA.
Ke konci jsem už toho měl dost, ale jinak jsem až překvapen, že jsem dneska cítil, kolik mám ještě sil. Navíc jsme snížili náskok Teplic, které prohrály. Já říkal, že jim to nevydrží, to samé si myslím o Liberci, i když je teď v laufu.

A co si myslíte o Spartě?
Že čím víc na ni získáme bodů na podzim, tím líp. V zimě určitě udělají sparťané nějaké hráče a zase budou silní.

Přestože leckdo čekal, že jeho kariéra už začne uvadat, Jágr se drží ve špičce statistik NHL. Bodoval ve dvanáctém utkání v řadě. V zámořské lize oslňuje stejně jako v minulé sezoně v Kladně či ruském Omsku.

"Je to podobné. Zato Washington, to byly tři roky v háji. Ale člověk si takovými věcmi musí projít, aby si vážil těch opačných," říká třiatřicetiletý útočník.

Přitom když jste v září odlétal na kemp Rangers, říkal jste, že se zase vracíte do práce. Tehdy to znělo tak, že vás to ani moc netěší.
Nevěděl jsem, co očekávat. I když všechno se může změnit. Můžeme začít prohrávat a může to být nepříjemné. Ale teď je hlavní, že manažer a trenéři dělají přesně to, co mi vyhovuje. Do ničeho se mi nepletou.

Co máte přesně na mysli?
Je tu spousta legrace. A všichni jsou na stejné lodi. Není to tu rozdělené na hráče, trenéry a vedení. To mi vyhovuje. Nedělají se rozdíly, nemusím se bát něco říct. Můžu si udělat legraci z generálního manažera a on ze mě.

I ve hře máte spoustu volnosti.
Určitě. Můžu si dělat, co chci, ale samozřejmě je to určitá zodpovědnost. Něco dostanu, tak to musím dát nazpátek. Když budeme prohrávat, volnost mít nebudeme.

Volnost jste si pochvaloval i v Omsku. Je to v Rangers podobné?
Tady je to ještě volnější, díky angličtině. V ruštině nebyla taková komunikace.

Jak funguje spolupráce mezi vámi a koučem Renneym?
Důležité body, například přesilovky, mě nechají dělat, jak chci. I střídání a timeouty. Jako dneska proti New Jersey. Byl jsem unavený, tak jsme si vzali oddechový čas. A pak jsme dali gól, kterým se to otočilo. Půl zápasu předtím jsme byli mrtví.

Nakonec jste vyhráli. Jak se vám poslouchá, když protihráč Gomez řekne, že tohle jsou jiní Rangers, než jaké znal?
Před sezonou nám nikdo nedával šance. Sice nechápu proč, ale prostě to tak je. Ale na druhou stranu je to dobré. Nikdo nic nečekal a o to víc můžeme překvapit.

Odmítl jste být kapitánem kvůli angličtině. Jenže právě výkony na ledě se stáváte vůdcem týmu, ne?
Vůdce... Záleží na tom, co si představujete pod slovem vůdce. Já hráče, kteří křičí v kabině, povzbuzují a sprostě nadávají, nerespektuju a nikdy takový nebudu. Abych křičel a pak přišel na led a tam byl schovaný, to po mně nechtějte. Nebo abych řval na někoho, kdo udělá chybu. Ale když se týmu nedaří, tak musí být hráč, který to vezme na sebe. Takový lídr chci být.

Patříte znovu mezi nejlepší hráče v bodování, které jste už pětkrát vyhrál. Může se to povést pošesté?
Nemáme hráče jako Ottawa a Philadelphia, které vyhrávají třeba 10:5. Máme mladé hráče a ty, které nikdo nechtěl. Bojovníky. Ale nemůžeme otevřít hru a věřit, že když dostaneme šest gólů, dáme jich sedm. My budeme vyhrávat 3:1 nebo 3:2. A to pak nemůžu konkurovat.

Asi vám to moc nevadí.
Hlavní je, že vyhráváme. V Pittsburghu jsem pětkrát vyhrál bodování a pak na mě lidi stejně bučeli.

Kdekdo čekal, že vaše kariéra půjde dolů. Jenže vy záříte. Jdou po vás soupeři víc?
Není to tak hrozné. Díky pravidlům to nemají jednoduché. Hra teď není tak hrubá.

Jak se vlastně teď cítíte? Měl jste potíže se zlomeným malíčkem.
Jak kdy. Jsem ještě těžký, ale přizpůsobím si tempo tak, abych nebyl unavený. Mám 111 kilo, jsem asi nejtěžší hráč v lize, který musí v rychlosti něco vymýšlet. Ale už asi nezhubnu, tak si musím zvyknout.

Sezona je pořád na začátku. Přesto, nepřijde vám někdy na mysl olympiáda?
Na tu vůbec nemyslím. Ani by to nebylo fér vůči Rangers. Mám tu své zaměstnání. Ale jestli budu na olympiádu pozvaný, pojedu. Sejdou se tam ti nejlepší, a navíc reprezentujete deset milionů lidí.

O New Yorku mluvíte jen v dobrém. Čím vám tak přirostl k srdci? Vždyť je to jeden velký blázinec.
Jo, ztratíte se tu, ale na druhou stranu - ulice jsou očíslované. Mně se hlavně líbí organizace klubu. Profesionalismus. Od brusičů a pomocníků až po majitele. Když mám třeba problémy s bruslemi, druhý den přijede člověk z Calgary, udělá je na míru a další den je tu mám. Jinde bych čekal měsíc.

Motivuje vás to, abyste byl také nejlepší?
Určitě. Nemusím se o nic starat, soustředím se jen na hokej. Oni mi to usnadňují.

Ještě k týmu. Můžete jej srovnat s tím, do kterého jste přišel ještě před výlukou?
Je o šedesát milionů dolarů levnější. To je ten největší rozdíl.

A přitom hraje lépe.
Tak to někdy bývá.

Do nových Rangers patří i šestičlenná česká kolonie. Vy jste kdysi říkal, že hodně Čechů v jednom týmu nemůže uspět. Teď to tak nevypadá.
To byl ale jiný styl hokeje. Všichni nás řezali. Teď už nejsou bitky, za patnáct zápasů jsme měli jedinou. Hokej je úplně jinde a hodně Evropanů teď není na škodu.

Vy se staráte o mladého útočníka Petra Průchu. Bydlí u vás. Funguje to podobně, jako když se o vás v Pittsburghu staral Jiří Hrdina?
Myslím, že Petr to má jednodušší. Já jsem tam byl první Evropan. Než přišel Jirka Hrdina, neměl jsem nikoho. Ale určitě je pro Petra jednodušší, když nemusí zařizovat bydlení nebo kupovat auto. Kdyby měl mít vlastní bydlení a platit měsíčně patnáct tisíc dolarů, tak to není zrovna legrace, když nemáte velký kontrakt.

Jak se vám takhle žije?
Mám výhodu, že mám velký byt. Dva spojené apartmány. Je tam jedna kuchyně, ale jinak jsou oddělené.

Potkáváte se doma, nebo žijete spíš vedle sebe?
Většinou doma moc nejsme. Jedeme na trénink, vrátíme se, jedeme do města nebo k holkám od Martina Straky a Martina Ručinského na jídlo. Nebo jsme na cestách.

Uvaříte si někdy i sám?
V New Yorku je to zbytečné. Restaurace jsou otevřené čtyřiadvacet hodin denně. A holky rády vaří.

V Pittsburghu jste bydlel odděleně, nebyl jste českým spoluhráčům tak blízko. Teď vám to vyhovuje?
Jo.